Florentin Steinsberg

Florentin Steinsberg, narozen 30. ledna 1860 v Chýnově, zemřel 21. února 1929 v Praze, byl český herec a režisér. Pocházel ze šlechtického rodu Guolfingerů ze Steinsbergu, narodil se jako nemanželský syn lesního kontrolora F. Guolfingera ze Steinsbergu a dcery domkáře Anny Miklové. Byl legitimován jejich sňatkem 1. října 1867. Pocházel z téhož šlechtického rodu jako K. F. Guolfinger ze Steinsbergu, ředitel Vlastenského divadla z let 1796–99, byl přímým potomkem jeho strýce Johanna Lorenze Guolfingera von Steinsberg. Vzdělání a začátky kariéry Po maturitě na reálce v Rakovníku (1878) studoval do roku 1881 techniku v Praze a v letech 1881–1882 ve Vídni. Za studií v Praze hrál ochotnicky v Akademickém čtenářském spolku i jako volontér u Švandovy společnosti v Aréně v Eggenberku. Ve Vídni se účastnil činnosti ochotnického krajanského spolku Pokrok a se zájmem poznával herectví divadla Burgtheater. Svou profesionální divadelní dráhu začínal v oboru druhého milovníka, přičemž se mu dobře dařily hlavně salonní role. Jeho projev byl zpočátku poznamenán sentimentalizovanou, „larmoyantní" deklamací, kterou mu kritika opakovaně vytýkala. Herecká kariéra Steinsberg měl neobvykle všestranný herecký talent i dobré fyzické předpoklady pro jeviště: mužnou, vzpřímenou postavu, pohlednou a výraznou tvář, pohybovou obratnost a zvučný hlas basové polohy. Byl také zručný kreslíř a této schopnosti využíval při líčení, které si vytvářel často již při prvních zkouškách. Dne 9. září 1888 se oženil s členkou Pištěkova souboru, herečkou a zpěvačkou Julií Hešovou, sestrou zpěváka V. Heše, člena Prozatímního divadla a Národního divadla. Po odchodu V. Budila, na jehož místo postoupil F. Kaňkovský, Steinsberg přebíral od podzimu 1887 role Kaňkovského a postupně se dopracoval k prvním milovníkům, hrdinům a tzv. reprezentativním postavám. Již při plzeňských stagionách Pištěkovy společnosti začal upoutávat výstižnou charakteristikou usedlých typů. Po dočasném rozpuštění Pištěkovy společnosti koncem roku 1892 hrál se členy souboru v Paslerově ústřední síni na Královských Vinohradech. Národní divadlo V roce 1893 byl po dvou pohostinských vystoupeních v Národním divadle angažován jako herec. V roce 1903 byl ustanoven režisérem. Jeho herecké metodě byly blízké postavy z her realistického směru, za jejichž ztvárnění byl ceněn kritikou i autory. Mezi jeho významné role patřily: Pavel Kolínský a radní Horina v Paličově dceři, hajný Trnka ve Strakonickém dudákovi, Jan Žižka z Trocnova v Žižkově smrti, Valerianus Magnus a Pražský žid, Střela v Jedenáctém přikázání, Ješek z Vartenberka v Noci na Karlštejně, Durink v Neklanu, Strouhal v Maryše, Rychtář Matouš a Řehák v Janu Výravovi, Šimon Talácko v Panském čeledníku, Josef Habršperk v Našich furiantech a mnoho dalších. Pozdější léta a filmová kariéra V roce 1915 se po třicetileté herecké dráze rozhodl odejít na odpočinek a Národní divadlo opustil. Herecká penze mu nezajišťovala dostatečné prostředky, proto nastoupil místo úředníka u smíchovského zádušního úřadu. Příležitostně režíroval a hrál u divadelních společností (např. u J. Faltyse v Řevnicích 1918). V Národním divadle s úspěchem hostoval v letech 1918–1921, byl znovu angažován a působil tu do 1. června 1925. Ke konci své kariéry se Florentin Steinsberg objevil i ve filmu. V roce 1918 ztvárnil roli Gajdy ve filmu O děvčicu, který režírovali Karl Degl a Josef Folprecht. Tento němý film, který měl premiéru 3. března 1919, zachycuje příběh z moravské vesnice během oslavy máje. Film byl natáčen v posledních dnech před vznikem Československé republiky v září 1918. Závěr života Po manželčině úmrtí (1924) žil samotářsky na smíchovské Santošce, kde po čtyřech letech zemřel na zápal plic 21. února 1929. Florentin Steinsberg patřil mezi významné osobnosti českého divadla přelomu 19. a 20. století a svým všestranným talentem a charakteristickým projevem zanechal nesmazatelnou stopu v historii českého divadelnictví.