Růžena Maturová

Růžena Maturová, 2. září 1869, Praha – 25. února 1938, Praha, operní pěvkyně-sopranistka, herečka a hudební pedagožka. Raný život a vzdělání Růžena Maturová se narodila v Praze jako nemanželská dcera drožkářky Kateřiny Vorlíčkové. Později byla legitimována kupcem a drožkářem Vincencem Maturou. Studovala na pražské Vyšší dívčí škole, kde její pěvecký talent objevil František Kaván. Na jeho doporučení se tři roky vzdělávala na pěvecké škole Františka Pivody, kterou absolvovala v roce 1887. Mimiku studovala pod vedením Adolfa Krössinga a operní ansámblový zpěv pod vedením Augustina Vyskočila. Německý repertoár studovala dva roky u kapelníka Eduarda Stolze a mimiku u herečky Heleny Bürgerové. Ve zpěvu se dále zdokonalovala u manželů Thomase Loeweho a Marie Loewe-Destinnové (1889–1900). První zkušenosti s vystupováním získala u operetních ochotníků. Operní kariéra První divadelní angažmá přijala v německém teplickém divadle (říjen 1889 – březen 1890). V letech 1890–1893 byla členkou operního souboru v německém městě Mannheimu, kde zpívala většinou lyrické sopránové role. V pražském Národním divadle se Růžena Maturová poprvé představila v srpnu 1892 v rolích Santuzzy (Mascagni: Sedlák kavalír) a Markéty (Gounod: Faust a Markéta). Sólistkou opery Národního divadla byla od 1. září 1893 a postupně se stala jednou z nejvýznamnějších osobností souboru. Do historie české hudby se zapsala především jako první Rusalka ze stejnojmenné opery Antonína Dvořáka (1901), ale i řadou dalších premiér. Vytvořila také titulní roli v Dvořákově Armidě (1904) a ztvárnila Kněžnu v jeho opeře Čert a Káča (1898). Byla také první českou Toscou a první Fibichovou Šárkou a Hedy. Její soprán s přesnými výškami byl jasný a vytříbený, technicky dokonale školený. Postavy vytvářela s realistickou věrností a podmanivým hereckým uměním. Její doménou byly vznešené a velké postavy tragické, patetické, temperamentní a monumentální. V dobách své největší slávy byla pokládána za nejlepší zpěvačku celé první scény. Filmová kariéra Po odchodu z Národního divadla v roce 1909 se Růžena Maturová věnovala především pedagogické činnosti, ale také pronikla do světa němého filmu. V letech 1920–1922 ztvárnila celkem šest filmových rolí. V roce 1920 si zahrála ženu ruského statkáře ve filmu Za čest vítězů (režie Antonín Ludvík Havel a Julius Lébl) a matku řidiče Jaroslava Krále v Legionáři (režie Rudolf Měšťák). V roce 1921 ztvárnila roli mlynářky ze Žernova v adaptaci Babičky Boženy Němcové (režie Thea Červenková) a další roli mlynářky ve filmu Kříž u potoka podle románu Karoliny Světlé (režie Jan Stanislav Kolár). V roce 1922 se ještě objevila ve filmech Koryatovič (režie Jan Just-Rozvoda) v roli ženy a jako vdova Grundová ve snímku Mrtví žijí (režie Jan Stanislav Kolár). Přestože její filmová kariéra nebyla rozsáhlá, představuje zajímavou kapitolu v historii českého němého filmu. Pedagogická činnost a pozdější život Od devadesátých let se Růžena Maturová věnovala pedagogické činnosti a po odchodu z Národního divadla založila soukromou pěveckou školu. Měla mnoho žáků z Čech, Německa, Anglie, Ruska a USA. Její nejslavnější žačkou byla kontraaltistka Marta Krásová. Na své náklady vystavěla biograf Na Slovanech, který spravoval bývalý herec z Národního divadla Emil Focht. Prostřednictvím tohoto biografu podporovala Klub sólistů Národního divadla a snažila se o zlepšení sociální situace členů tohoto spolku. Dvakrát se provdala – poprvé za člena mannheimské dvorní činohry Ludwiga Schreinera (1896), který měl vliv na růst kvality jejích hereckých výkonů, podruhé za dirigenta orchestru Národního divadla Františka Jílka (1906–1911). Růžena Maturová zemřela v Praze 25. února 1938 ve věku 68 let.