Jan Zelenka

Jan Zelenka, 9. prosince 1856, Pecínov u Nového Strašecí, herec, operetní pěvec a divadelní režisér Dětství a počátky kariéry Jan Zelenka se narodil 9. prosince 1856 v Pecínově u Rakovníka (dnes Nové Strašecí) v tehdejším Rakouském císařství. Jako syn havíře prožil dětství a mládí v Praze, kde na něj mělo velký vliv divadelní prostředí – pravidelně navštěvoval Prozatímní divadlo a další předměstské scény. Studia na piaristickém gymnáziu musel po prvním roce zanechat kvůli finanční situaci rodičů. Vyučil se zlatníkem, ale touha po herectví byla silnější. Po zkušenostech s ochotnickým hraním v pražském spolku Thalia se rozhodl pro profesionální hereckou dráhu. V létě 1875 debutoval ve vinohradské Aréně v Kravíně u ředitele J. E. Kramuela v epizodní roli v Hugově hře Marion Delorme. Divadelní kariéra V letech 1875–1907 prošel řadou kočovných divadelních společností různých ředitelů (například J. E. Pokorný, František Pokorný, Terezie Knížková, Václav Svoboda, František Trnka, Vendelín Budil, J. E. Kramuel, František Lacina, Pavel Švanda ze Semčic ml. a další). U ředitelky T. Knížkové poznal svou budoucí manželku Annu Nechvílovou, která se později stala jeho divadelní i filmovou kolegyní. Svou mnohaletou hereckou dráhu ukončil v nově postaveném Divadle na Vinohradech (1907–1925). Na této scéně hostoval i po svém odchodu na odpočinek až do své smrti. Kromě toho roku 1918 vystupoval i na scéně Červené sedmy (výstup "Sedlák Škrhola"). Výborně se uplatnil jako činoherní herec, operetní pěvec a divadelní režisér. Jan Zelenka jako charakterní herec realistického herectví s pevnými obrysy, bez detailizování, tvořil rozličné svérázné charakteristické činoherní a operetní figury a role (mj. sluhy, komorníky, lokaje, řemeslníky, vojáky, učitele, úředníky, komisaře a lékaře). Když ke stáří ubývalo rolí, zaměřil se Zelenka především na činoherní a operetní režii. Z jeho rozličného repertoáru si uveďme postavy Statkáře Petra Ivanoviče Bobčinského ("Revizor"), Julia Wolffa ("Bobří kožich"), Jana Zaremby ("Polská krev") a jiných. Filmová kariéra Ač do české kinematografie vstoupil poprvé téměř na prahu své šedesátky, začal hrát v jejích počátcích už v 10. letech a zůstal jí věren až do 20. let. Filmoval během svého angažmá na Vinohradech. Přesto zůstal se svými patnácti epizodkami v němých filmech 10. a 20. let (některé se ani nedochovaly) výrazným filmovým epizodkářem. Sehrával role Františka Palackého v Paloušově ztraceném Českém nebi (1918), muže v nedochované Macoše (1919) Antonína Fencla a Sivookém démonu (1919) Václava Binovce, vychovatele Daniela Žaléna (Karel Lamač) Petra ve Zdráhalově Probuzeném svědomí / Románu lásky a pomsty (1919), hlídače v dramatu herce i režiséra Drahoše Želenského Šílený lékař (1920), faráře v komedii Nikyho velebné dobrodružství (1920) Eugena Nicolsena. Dále účetního u továrníka Janoty (Bedřich Karen) v Hlavatého melodramatu Neznámé matky / Mračna, jež halí štěstí (1921), hosta na svatbě v Binovcových Černých myslivcích / O veliké vášni (1921) a klášterního zahradníka Prokopa v dalším melodramatu Mnichovo srdce / Srdce mnichovo (1921) Františka Hlavatého podle námětu a scénáře herce Theodora Pištěka. Ve dvacátých letech Jan Zelenka dále pokračoval ještě jako vrchní účetní u šéfa banky Karla Svansena (Karel Lamač) v komedii Drvoštěp / Zázračná léčba dra. Osobní život a odkaz Jeho manželkou, divadelní i filmovou kolegyní byla herečka Anna Zelenková (1856–1927). Byl aktivním členem Organizace českého herectva (funkcionář výboru) a pozdějšího Svazu českého herectva (místopředseda). V lednu 1931 se naposledy objevil na jevišti při benefici ke svému hereckému jubileu, koncem téhož roku zemřel. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech. Jan Zelenka zemřel 1. prosince 1931 v Praze, pouhých osm dní před svými sedmdesátými pátými narozeninami. Jan Zelenka patří k významným postavám českého divadla přelomu 19. a 20. století. Svou všestranností a charakterním herectvím se zapsal do historie českého divadla a stál u počátků české kinematografie, kde vytvořil řadu menších, ale výrazných rolí v němých filmech.