Eugen Wiesner

Eugen Wiesner, narozen 12. ledna 1876 v Praze, zemřel 7. července 1931 v Praze, byl významný český divadelní a filmový herec. Divadelní začátky a vzdělání Eugen Wiesner, někdy uváděný také jako Evžen Viesner, absolvoval v roce 1893 pražskou varhanickou školu, ale místo hudební dráhy se rozhodl pro hereckou profesi. Svou divadelní kariéru zahájil ještě téhož roku u společnosti Pavla Švandy staršího v jeho smíchovské Aréně, kde působil až do roku 1897. V následujících letech vystřídal několik angažmá - působil u společnosti V. Pázlera v Sýkorově varieté v Celetné ulici (1897-1898), poté se vrátil do Arény na Smíchově (1898-1899) a následně přešel do divadla Urania ke společnosti V. J. Suka (1899-1903). Během těchto let si vybudoval pověst talentovaného herce s komediálním nadáním. Národní divadlo Vrcholem Wiesnerovy divadelní kariéry bylo angažmá v činohře pražského Národního divadla, kde působil od června 1903 až do své smrti v červenci 1931. Během téměř třiceti let na první české scéně prošel výrazným uměleckým vývojem. Začínal v rolích samorostů, milovníků a veselých chlapců v činohře i operetě, postupně se však propracoval k charakterním úlohám s psychologickým rozměrem. Stal se jedním z nejspolehlivějších komediálních herců Národního divadla, který dokázal divákům zprostředkovat silný herecký zážitek. Kromě působení v Národním divadle s úspěchem hostoval i na dalších pražských, oblastních a kočovných divadelních scénách. Z jeho divadelních rolí je doložena například role Cesara v inscenaci Love-Making z roku 1909, kde hrál po boku Marie Papírníkové (Julie) a Karla Váni (Fotograf). Filmová kariéra Eugen Wiesner se objevil také ve dvou němých filmech, které dnes patří k významným dílům české kinematografie. V roce 1915 účinkoval ve snímku Zlatý klíček režiséra Jaroslava Kvapila, natočeném podle námětu Karla Čapka. Jednalo se o jeden z prvních českých filmů, který vznikl v době první světové války, kdy se českých snímků točilo velmi málo. Film vypráví příběh mladého Matuly, který najde kouzelný klíček otevírající všechny zámky. Bohužel se filmové materiály k tomuto dílu nedochovaly. Na svou druhou a zároveň poslední filmovou roli čekal Wiesner dvanáct let. V roce 1927 ztvárnil postavu bývalého herce Muška v sociálním dramatu Batalion režiséra Přemysla Pražského. Film byl natočen podle stejnojmenného románu a divadelní hry Josefa Haise-Týneckého a zachycuje skutečný příběh, který se odehrál v 70. letech 19. století. Wiesnerova postava Muška je štamgastem v hospodě Batalion, kde tráví veškerý svůj volný čas v nejnižší společnosti. Batalion je dnes považován za jeden z nejvýznamnějších československých němých filmů a vrcholné dílo české kinematografie 20. let. Vyniká sociálně citlivým uchopením reality a promyšlenou výstavbou. Závěr života a odkaz Kromě divadla a filmu spolupracoval Eugen Wiesner také s rozhlasem. Zemřel náhle 7. července 1931 v Praze ve věku pouhých pětapadesáti let. Jeho úmrtí přišlo na rozhraní němé a zvukové filmové éry, do které již nestihl zasáhnout. S jeho osobou odešel jeden z nejvýraznějších herců své generace, který zanechal nesmazatelnou stopu v české divadelní historii. Jeho herecký odkaz byl později připomenut v projektu "Noví hrdinové okamžiku" (1983), kdy byly ve studiu Lucerna nahrány monology českých herců a hereček, v nichž Eugena Wiesnera představoval herec a autor projektu Bohumil Bezouška, rovněž člen Národního divadla.