Vladimír Merhaut

Vladimír Merhaut, narozen 6. března 1868 v České Třebové, zemřel 15. srpna 1936 v Mladé Boleslavi, byl významný český divadelní a filmový herec, režisér a autor operetních libret. Rodinné zázemí a počátky kariéry Vladimír Merhaut pocházel z divadelní rodiny - jeho otcem byl herec a divadelní ředitel Alois Merhaut. Po studiích začínal hrát ve venkovských divadlech a u kočovných společností, včetně společnosti svého otce. V letech 1886-1891 vystupoval u různých divadelních ředitelů, například J. Košnera v plzeňské aréně, J. V. Suka a T. Kratochvíla. Významnou etapou jeho kariéry bylo třináctileté působení (1892-1905) u divadelní společnosti E. Zöllnerové, kde se také oženil s herečkou Pavlou Rainovou. V letech 1905-1908 byl angažován v Národním divadle v Brně pod vedením A. J. Frýdy, kde působil nejen jako herec, ale i jako režisér. Vrchol divadelní kariéry Od září 1908 do roku 1911 zastával pozici šéfrežiséra operety ve Švandově divadle, konkrétně v Aréně na Smíchově. Souběžně krátce působil i jako šéf operety v Divadle M. Zieglerové. Zlomovým okamžikem jeho kariéry byl přestup do činohry Národního divadla v Praze v roce 1911, kde setrval až do odchodu do důchodu v roce 1933. Do Národního divadla přišel již jako vyzrálý a zkušený herec, kde vynikal realisticky pravdivými a charakterově přesnými postavami. Mezi jeho nejlepší role patřil Havíř v Čapkově Loupežníku, Finančník v Převratu, soudce Ljapkin Ťapkin v Gogolově Revizoru či Florián Králíček ve Šamberkově Jedenáctém přikázání. Merhaut byl známý pečlivou prací s maskou a promyšleným využíváním rekvizit. V několika inscenacích v Národním divadle s ním vystupovali i jeho syn Vladimír Merhaut ml. a dcera Eva Merhautová. Filmová tvorba a další umělecké aktivity Vladimír Merhaut se nechal pouze dvakrát zlákat filmovou prací, a to v éře němého filmu. Představil se jako harfeník Břinkal v komedii Ahasver (1915) režiséra Jaroslava Kvapila, kde hrál po boku Růženy Naskové a Karla Hašlera. Jeho druhou filmovou rolí byla postava záhadného doktora Ambicia v dramatu Plameny života (1920) režiséra Václava Binovce. V tomto filmu, inspirovaném faustovskou legendou, ztvárnil mefistofelskou postavu, která ztělesňovala lidskou vlastnost ctižádost. Kritika ocenila jeho mistrovský herecký výkon v této roli. Všestranný umělec a organizátor Kromě herectví byl Merhaut také autorem operetních libret, například Výlety pana Broučka na měsíc (1910) podle románu Svatopluka Čecha pro skladatele K. Moora. Významně se angažoval v oblasti loutkového divadla jako propagátor maňáskového divadla. Vystupoval s vlastním bramborovým divadlem na společenských a charitativních akcích i při zájezdu herců Národního divadla na jižní frontu v roce 1917. Po válce spolupracoval s Uměleckou loutkovou scénou (1918-1920) a přednášel v loutkářských kurzech pro válečné invalidy. Byl nadán řezbářským talentem a vytvářel loutky, které byly v roce 1924 vystaveny na Třetí loutkářské výstavě v Praze. Aktivně se zapojoval také v Ústřední jednotě českého herectva, kde byl jmenován čestným předsedou. Výjimečně spolupracoval i s československým rozhlasem.