Vojtech Kovarík

Vojtech Kovarík (30. října 1901, Martin-Jahodníky – 12. května 1971, Skalica) byl slovenský herec. Původně pracoval jako úředník, později se stal členem divadel v Martině, Zvolenu, Košicích a Trnavě. Od roku 1938 působil jako herec a režisér v Městském divadelním sdružení v Banské Bystrici. Divadelní kariéra Vojtech Kovarík patřil k významným představitelům slovenského divadelního umění první poloviny 20. století. Jeho divadelní dráha začala v regionálních divadlech, kde postupně získával zkušenosti a budoval si renomé. Nejvýznamnější část své divadelní kariéry strávil v Banské Bystrici, kde se kromě herectví věnoval také režii. Jeho divadelní tvorba byla charakteristická citlivým přístupem k postavám a schopností přesvědčivě ztvárnit různorodé charaktery. Filmová kariéra Ve filmovém průmyslu se Vojtech Kovarík prosadil především v 50. a 60. letech 20. století, kdy se objevil v několika významných slovenských filmech. Mezi jeho nejznámější filmové role patří účinkování ve snímku Posledná bosorka z roku 1957, který byl prvním slovenským barevným filmem. Tento historický film, režírovaný Vladimírem Bahnou, vypráví příběh z Trnavy 18. století, kde je mladá dívka nespravedlivě obviněna z čarodějnictví. Film byl významným dílem slovenské kinematografie a byl promítán na X. mezinárodním festivalu v Karlových Varech. Další významnou rolí v jeho filmografii bylo účinkování ve filmu Tri razy svitá ráno (1961), režírovaném Jozefem Medvedem. Tento film se skládá ze tří příběhů o problematickém úkolu přeměny vesnických farem na družstva. Kovarík zde ztvárnil jednu z postav v příběhu o složitých společenských změnách na slovenském venkově. V roce 1968 se objevil v televizním filmu Lúcka, na ktorej spáva vietor, kde ztvárnil roli starého otce. Tento poetický příběh zachycuje vztah mezi chlapcem a jeho dědečkem a patří k méně známým, ale umělecky hodnotným dílům slovenské televizní tvorby. Jednou z jeho posledních filmových rolí bylo účinkování ve snímku Slávnost v botanickej záhrade (1969), režírovaném Elem Havettou. Tento film, popisovaný jako "barevná féerie o potřebě zázraku v lidském životě", je mozaikovitým vyprávěním odehrávajícím se ve vinařské vesnici Babindol. Film je považován za významné dílo slovenské kinematografie a reprezentuje experimentální proud v československém filmu konce 60. let. Odkaz Vojtech Kovarík, ačkoliv nebyl hercem hlavních rolí, zanechal významnou stopu v slovenském divadelním a filmovém umění. Jeho herecký přínos spočíval především v autentickém ztvárnění vedlejších postav, které dodávaly filmům a divadelním představením na věrohodnosti. Jeho kariéra, která se rozvíjela v době formování slovenské profesionální divadelní a filmové scény, představuje důležitou součást kulturního dědictví Slovenska.