Radko Choc

Radko Choc, narozen 5. června 1942, český herec. Patří mezi charakterní herce, kteří se objevili v několika významných československých filmech především v 70. letech 20. století a později i v porevoluční kinematografii. Filmová kariéra Radko Choc se ve své herecké kariéře prosadil především v historických a dramatických filmech. Jeho nejvýznamnějším filmovým počinem byla role ve velkofilmu Dny zrady (1973) režiséra Otakara Vávry. Tento dvoudílný československý dramatický film, který v roce 1973 natočil režisér Otakar Vávra, si dal za úkol rekonstrukci událostí z roku 1938 a popisuje období podpisu Mnichovské dohody, včetně roztržek mezi henleinovci a československými vojáky na hranicích. Film byl vybrán jako zástupce československého filmu, který se ucházel o Oscara v sekci cizojazyčný film za rok 1973. Při natáčení masových scén použil Otakar Vávra 60 000 komparzistů, což je rekord v české a československé kinematografii, který zatím nebyl překonán. Další filmografie Rok před Dny zrady se Radko Choc objevil v koprodukčním filmu Dobrodružství na Labi (1972), který režíroval Thomas Kuschel. V tomto dětském snímku, který vznikl jako československo-východoněmecká koprodukce, se děj točí kolem německého kapitána nákladní lodi, který vezme na plavbu do Československa celou rodinu - ženu, desetiletého Klause a pětiletou Andreu. Děti tajně propašovaly na palubu foxteriéra Jackieho. Na lodi je i bručounský lodník Ferdinand, kterého děti i pes znervózňují. Radko Choc v tomto filmu ztvárnil postavu poručíka VB (Veřejné bezpečnosti). Ve stejném roce si Radko Choc zahrál také v sovětsko-československém koprodukčním filmu Hráč (1972), který byl natočen podle psychologického románu F. M. Dostojevského. Československá účast spočívala v obsazení několika menších rolí a natočení snímku v Mariánských Lázních. Drama vypráví o nerovném vztahu žárlivého učitele Alexeje ke snoubence vznešeného, ale zchudlého generála, do něhož zasáhne příjezd energické, ale i bláznivé babičky rozhazující jmění v kasinu a ústící v hrdinovo propadnutí hráčské vášni. Pozdější tvorba Po delší odmlce se Radko Choc vrátil na filmové plátno v roce 1999, kdy se objevil v hraném dokumentu Vincenz Priessnitz. Tento film pojednává o proměně chudého venkovana ve slavného léčitele, bohatého a vlivného muže, který byl svými pacienty uznáván a obdivován, představiteli oficiální medicíny zatracován. Vincenz Priessnitz utrpěl v šestnácti letech vážné zranění, z něhož se sám vyléčil, veden svou intuicí a důkladným pozorováním přírody. V rakouském Slezsku založil v roce 1822 třiadvacetiletý Vincenz jednoduchý vodoléčebný ústav, který se během dalších dvaceti let stal vyhledávaným místem nejen "obyčejných nemocných" ale i evropské "lepší společnosti". Film vznikl jako součást oslav 200. výročí narození Vincenze Priessnitze, které generální konference UNESCO zařadila do seznamu mezinárodních výročí pro rok 1999. Radko Choc patří mezi herce, kteří se sice neobjevili v hlavních rolích, ale svými menšími rolemi přispěli k vytvoření autentické atmosféry československých a českých filmů. Jeho herecká kariéra zahrnuje především historické a dramatické snímky, které jsou důležitou součástí české filmové historie.