Alfred Baštýř

Alfred Baštýř, 1. května 1865, Kardašova Řečice – 21. srpna 1942, Koncentrační tábor Terezín, herec, filmový činitel, fotograf a zubní lékař. Alfred Baštýř se narodil 1. května 1865 v Kardašově Řečici do rodiny s významným postavením. Jeho otec Moses Baštýř byl prvním docentem zubního lékařství na Karlo-Ferdinandově univerzitě a aktivním členem českého židovského hnutí. Přestože Alfred od dětství tíhl k umění, rozhodl se následovat otcovy profesní stopy a vystudoval medicínu v Praze. V roce 1887 úspěšně dokončil studium s titulem MUDr. a začal se věnovat zubařské praxi. Cesta k umění a filmu Jako zubní lékař si Baštýř vybudoval klientelu z vyšších společenských vrstev, včetně velvyslanců a dalších významných osobností. Díky finančnímu zajištění se mohl věnovat svým uměleckým zájmům – stal se mecenášem umění, vášnivým fotografem a postupně pronikl i do světa kinematografie. Byl také nadšeným sběratelem uměleckých děl a zapojoval se do vývoje různých technických přístrojů. Filmová kariéra a organizační činnost Ve světě české kinematografie se Alfred Baštýř stal významnou postavou od 20. let 20. století. V roce 1921 stál u zrodu produkční a distribuční filmové společnosti Kalosfilm, která fungovala pět let. Téhož roku byl zvolen předsedou Organizace českého filmového herectva. V letech 1922–1924 zastával funkci místopředsedy Filmové rady československé a v roce 1927 se připojil ke Svazu filmových výroben československých. Baštýř se však neomezil pouze na organizační činnost. Mezi lety 1920–1938 se objevil jako herec v desítkách filmů, někdy pod pseudonymem Alfred Abýr. K jeho nejvýznamnějším snímkům patří Panenka (1938), kde se objevil po boku Věry Ferbasové v komedii s prvky sci-fi o mechanické loutce. Dále účinkoval ve filmu Svět patří nám (1937), posledním společném filmu Jiřího Voskovce a Jana Wericha, který byl adaptací jejich divadelní hry a kriticky se vymezoval proti podvodníkům a kariéristům. Mezi další významné filmy s jeho účastí patří Láska a lidé (1937), nekonvenční snímek podle scénáře spisovatele Vladislava Vančury, a Batalion (1937), oceněný drama režiséra Miroslava Cikána o pádu váženého advokáta na společenské dno. Působení v rozhlase Baštýřovy aktivity přesahovaly i do oblasti rozhlasu. V roce 1925 se podílel na založení Československého radiosvazu a v letech 1927–1929 působil jako jeho předseda. Angažoval se také v Československém radioklubu, čímž prokázal svůj široký záběr v oblasti médií a komunikace. Osobní život a tragický konec Od svých šestnácti let byl Alfred Baštýř členem zednářské lóže, kde se angažoval po celý život. Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava v roce 1939 se jeho život dramaticky změnil. Kvůli svému židovskému původu a členství u svobodných zednářů se stal terčem nacistické perzekuce. Jeho psychické zdraví se prudce zhoršilo, což vedlo k jeho umístění do psychiatrické léčebny v Bohnicích. Odtud byl později deportován do koncentračního tábora v Terezíně, kde 21. srpna 1942 ve věku 77 let zemřel. Alfred Baštýř představuje pozoruhodnou osobnost české kultury první poloviny 20. století, která dokázala propojit úspěšnou lékařskou kariéru s vášní pro umění a film. Jeho přínos české kinematografii spočívá nejen v herecké činnosti, ale především v organizačním a produkčním působení v době, kdy se český film teprve formoval jako svébytné umělecké odvětví.