Vladimír Štros

Vladimír Štros, 24. října 1902, Kroměříž – 8. dubna 1977, Praha, herec Vladimír František Maria Štros (někdy uváděn jako Vladimír Štross) byl český herec vedlejších rolí, který pocházel z moravské Kroměříže, kde také zahájil svou hereckou dráhu. Bez formálního hereckého vzdělání, avšak s cennými zkušenostmi z ochotnických souborů, nastoupil svou profesionální kariéru v Olomouci. Po krátkém působení v Ostravě se v roce 1927 přesunul do Prahy, kde až do konce druhé světové války působil na různých divadelních scénách. V Praze našel uplatnění především ve Švandově divadle a v Divadle na Vinohradech. V roce 1928 měl příležitost vystoupit i na scéně Národního divadla v Praze, kde ztvárnil roli hraběte Neipperga ve hře Madame Sans-Gene. Vedle divadelní činnosti se Vladimír Štros věnoval také rozhlasovému herectví ve studiích Československého rozhlasu. Filmová kariéra Vladimíra Štrose zahrnovala téměř padesát titulů, přičemž nejaktivnější byl v období svých předválečných angažmá v Praze. V letech 1935-1936 se objevil dokonce ve dvanácti filmech. Jeho role nebyly nijak rozsáhlé, specializoval se především na epizodní postavy strážníků, řidičů, úředníků nebo vrátných. V jeho filmografii převažují komedie, a to jak kvalitní a nadčasové, tak i dnes již zapomenuté snímky průměrných kvalit. Z filmů třicátých a čtyřicátých let, kterých natočil celkem 34, stojí za zmínku jeho nevelké úlohy po boku Hugo Haase ve snímcích Ať žije nebožtík (1935), kde hrál epizodní roli, Velbloud uchem jehly (1936), kde ztvárnil mlékáře, a Tři muži ve sněhu (1936). Objevil se také ve filmech s Adinou Mandlovou, například jako čeledín v psychologickém dramatu Kouzelný dům (1939) nebo jako vrátný v populární komedii Hotel Modrá hvězda (1941). Po roce 1945 opustil Vladimír Štros Prahu a v několika krátkodobých angažmá pracoval na různých oblastních scénách nejen jako herec, ale i jako režisér. Postupně působil v Opavě (1945-1946), poté strávil delší dobu v severních Čechách (Liberec, Nový Bor, Most, Teplice). V Městském oblastním divadle Nový Bor, které bylo založeno v roce 1948, se věnoval také režijní práci. Jeho dalším působištěm bylo Horácké divadlo v Jihlavě a později přešel do Městského divadla ve Varnsdorfu. K filmové kameře se Vladimír Štros vrátil až počátkem sedmdesátých let, kdy se objevil v několika dnes již převážně zapomenutých titulech. Zahrál si roli fotbalového fanouška v komedii Ženy v ofsajdu (1971), kde ztvárnil příznivce Interu. Své poslední filmové role vytvořil v tendenčně pojatých historických velkofilmech jako Dny zrady (1973), kde hrál Robertse, úředníka britského ministerstva zahraničí, nebo Dvacátý devátý (1974), kde se objevil v roli poslance. Vladimír Štros zemřel v Praze 8. dubna 1977 ve věku 74 let. Jeho manželkou byla herečka a operetní zpěvačka Anna Štrosová, rozená Stárková (1919-1999).