Nik Powell

Nik Powell se narodil 4. listopadu 1950 v Londýně jako Nikolas Mark Powell a byl britský podnikatel a jeden ze spoluzakladatelů Virgin Records s Richardem Bransonem. Zemřel 7. listopadu 2019 v Oxfordu ve věku 69 let. Powell se stal jednou z nejvýznamnějších postav britského filmového průmyslu jako výkonný producent, který stál za vznikem desítek významných filmů. Začátky v hudebním průmyslu a přechod k filmu Po provozování poštovní společnosti, malého obchodu s deskami a nahrávacího studia partneři založili Virgin Records v roce 1972, které se stalo jedním z hlavních britských hudebních vydavatelství až do prodeje EMI v roce 1992. Powell vyrůstal ve stejné vesnici jako Richard Branson, se kterým spoluzaložil Virgin Group. V roce 1983 založil Palace Pictures se Stephenem Woolleyem, čímž zahájil svou kariéru ve filmovém průmyslu. Éra Palace Pictures Palace Pictures, původně koncipované jako společnost pro distribuci videa, vytvořily některé z nejcharakterističtějších britských filmů 80. a počátku 90. let, mezi nimi The Company of Wolves (1984), Mona Lisa (1986), Scandal (1989) a The Crying Game (1992). Powell byl výkonným producentem všech produkčních projektů Palace, včetně oceňovaného filmu Mona Lisa, který představil Neila Jordana a Boba Hoskinse mezinárodnímu publiku. The Crying Game se stal jedním z největších britských nezávislých filmů v kinech, vydělal přes 65 milionů dolarů pouze v amerických kinech a Neil Jordan za něj získal Oscar za nejlepší původní scénář. Scala Productions Po kolapsu Palace v roce 1992 Powell založil Scala Productions, také s Woolleyem, která vytvořila filmy včetně Fever Pitch (1997) a Ladies in Lavender (2004). Powell se znovu etabloval ve filmovém průmyslu se Scala Productions a produkoval Fever Pitch (1997), Twenty Four Seven (také 1997), B. Monkey (1998), Last Orders (2001) a Ladies in Lavender (2004). Scala produkovala také Backbeat, The Neon Bible, B Monkey, Welcome to Woop Woop a Twenty Four: Seven, který získal mezinárodní cenu kritiků FIPRESCI i cenu 'Pierrot' na Benátském filmovém festivalu. Little Voice s Michaelem Cainem, Ewanem McGregorem, Jane Horrocks a Brendou Blethyn získal Zlatý glóbus za nejlepšího herce a stal se nejvýdělečnějším britským filmem roku 1999 ve Velké Británii. Ředitel National Film and Television School Powell byl ředitelem NFTS od roku 2003 do 2017 a v roce 2018 obdržel BAFTA za vynikající britský přínos kinematografii. Pod jeho vedením prošla NFTS transformací, která jí pomohla "získat uznání jako jedna z nejlepších filmových škol na světě". Škola byla v útlumu, když Nik přišel, a on ji učinil znovu masivně relevantní pro filmové, televizní a nyní i herní komunity. Pod jeho dohledem škola přidala řadu televizních kurzů (zábava, sportovní produkce, komedie, přírodopis) i vizuální efekty pro film a samozřejmě herní divizi. Nejnovější série nových kurzů školí produkční účetní, asistenty režiséra a vedoucí produkce. Filmová produkce a odkaz Jako producent a výkonný producent se Powell podílel na více než 40 filmech, spolupracoval s širokou škálou režisérů, mezi nimi Neil Jordan, Shane Meadows, Terence Davies, Iain Softley a Julien Temple. Powellův odkaz zahrnuje 61 kreditů na IMDB jako výkonný producent, od adaptace Angely Carter The Company of Wolves (Neil Jordan, 1984) po makedonský film Willow (Milcho Manchevski, 2019). Powell byl významnou postavou Evropské filmové akademie, předsedou filmového výboru BAFTA, členem British Screen Advisory Council a European Producers Club a působil v mnoha dalších radách a výborech. Osobní život a úmrtí Powell se oženil se zpěvačkou Sandie Shaw a pomohl znovu nastartovat její kariéru. Měli dvě děti, Amie a Jacka, než se na počátku 90. let rozvedli. Příčinou smrti byla nespecifikovaná forma rakoviny a zemřel v Oxfordu obklopen svou rodinou. Powellova smrt připravila britský filmový průmysl o jednu z jeho nejdynamičtějších a nejpůsobivějších postav.