Henrik Galeen

Henrik Galeen (7. ledna 1881 – 30. července 1949) byl rakousko-uherský scénárista, režisér a herec, který se narodil ve městě Stryj v Haliči (dnešní Ukrajina). Patří mezi nejvýznamnější osobnosti německého expresionistického filmu v období němé éry. Rané období a divadelní kariéra Henrik Galeen, vlastním jménem Heinrich Wiesenberg, pocházel z židovské rodiny. O jeho raném životě existuje mnoho nejasností. Svou profesní dráhu začal jako novinář a příležitostný herec. V roce 1906 se stal asistentem významného divadelního režiséra Maxe Reinhardta v berlínském Deutsches Theater, kde získal cenné zkušenosti. V roce 1911 přešel do berlínské Volksbühne, kde působil jako režisér. Jeho divadelní kariéra pokračovala v roce 1914 přesunem do Deutsches Künstler-Theater v Berlíně. Průkopník expresionistického filmu Galeenův vstup do filmového světa se datuje do roku 1913, kdy začal pracovat na několika nepodepsaných scénářích. Jeho oficiální filmový debut přišel v roce 1914 s filmem The Golem, který nejen napsal, ale také režíroval a ztvárnil v něm roli obchodníka se starožitnostmi. Tento film, založený na staré židovské legendě o hliněné soše přivedené k životu, byl dobovou kritikou označen za "nádherný, velkolepý celovečerní film" a položil základy jeho filmové kariéry. Po první světové válce začal Galeen pracovat pro německé filmové studio UFA. Jako scénárista se podílel na filmech jako Ruth's Two Husbands (1919) a především na filmu The Golem: How He Came into the World (1920), který režíroval Paul Wegener. Tento snímek je dodnes považován za jeden z klíčových děl německého expresionismu. Nosferatu a vrchol kariéry Galeenův největší úspěch přišel v roce 1922, kdy napsal scénář k filmu Nosferatu: A Symphony of Horror, který režíroval F. W. Murnau. Tento neautorizovaný přepis Stokerova románu Dracula se stal jedním z nejslavnějších hororových filmů všech dob. Galeen změnil jména postav a přidal motiv upíra přinášejícího mor do města prostřednictvím krys na lodi. Jeho expresionistický scénář byl podle filmové historičky Lotte Eisner "plný poezie, plný rytmu". V roce 1924 napsal scénář k antologickému filmu Waxworks (Das Wachsfigurenkabinett), který režíroval Paul Leni. Film propojuje tři příběhy o historických postavách - Harunu al-Rašídovi, Ivanu Hrozném a Jacku Rozparovači - prostřednictvím rámcového příběhu o mladém básníkovi, který píše příběhy pro voskové figuríny v muzeu. Režisérské úspěchy Jako režisér se Galeen nejvíce proslavil filmy The Student of Prague (1926) a Alraune (1928). The Student of Prague byl remakem filmu z roku 1913 a vyprávěl příběh studenta Balduina (Conrad Veidt), který prodá svůj odraz ďábelskému Scapinellimu (Werner Krauss). Film je považován za mistrovské dílo německého expresionismu. Alraune, adaptace románu Hannse Heinze Ewerse, je příběhem o umělé ženě vytvořené vědcem, který oplodnil prostitutku semenem oběšeného vraha. Film je dodnes považován za nejlepší adaptaci tohoto románu a Galeen v něm upustil od spekulativních prvků a zaměřil se na psychologický obsah. Pozdní kariéra a exil V letech 1928 až 1931 žil Galeen ve Velké Británii, kde režíroval film After the Verdict (1928), který byl prvním filmem natočeným ve Wimbledonu. Pracoval také na několika krátkých filmech a působil jako supervizor. V roce 1931 se vrátil do Německa a režíroval svůj poslední film The House of Dora Green (1933), který byl zároveň jeho jediným zvukovým filmem. Po nástupu nacistů k moci v roce 1933 byl Galeen jako Žid nucen odejít do exilu, nejprve do Švédska, poté do Velké Británie a nakonec do Spojených států amerických, kde žil až do své smrti v roce 1949 ve Vermontu. Odkaz Henrik Galeen je dnes považován za jednu z nejvlivnějších osobností německého expresionistického filmu. Jeho práce na filmech jako Nosferatu, The Golem a The Student of Prague zásadně ovlivnila vývoj hororového žánru. Byl mistrem symbolismu a temné romantiky, jeho filmy se vyznačují ponurou a znepokojivou atmosférou. Přestože zemřel v relativní obscuritě, jeho dílo přežilo a je dnes uznáváno jako klíčová součást filmové historie.