Jon Bluming

Johannes Cornelius Bluming (6. února 1933, Amsterdam, Nizozemsko – 17. prosince 2018, De Bilt, Nizozemsko) byl nizozemský mistr bojových umění, instruktor a herec. Proslul jako průkopník v různých bojových disciplínách a držitel vysokých mistrovských stupňů - 9. dan v judu, 10. dan v karate Kyokushinkai a 10. dan v hapkidu. Raný život a bojová umění Jon Bluming vyrůstal v židovské čtvrti Amsterdamu během nacistické okupace Nizozemska. Ve třinácti letech začal trénovat box, ale o tři roky později se přihlásil k námořní pěchotě, aby unikl chudobě. V roce 1950 se jako dobrovolník účastnil korejské války, kde byl třikrát zraněn a opakovaně vyznamenán za statečnost. Právě v Koreji se poprvé setkal s asijskými bojovými uměními, která později definovala jeho kariéru. Po návratu do Nizozemska trénoval judo pod vedením G. F. M. Schutteho v klubu Tung-Yang, kde získal černý pás za pouhé tři roky. V roce 1956 byl jmenován trenérem nizozemského národního týmu, který vyhrál evropský šampionát. V roce 1959 odcestoval do Japonska, kde byl přijat do prestižního institutu Kodokan a trénoval pod vedením významných mistrů jako Toshiro Daigo a Yoshimi Osawa. Stal se jedním z prvních Evropanů, kteří dosáhli vysokého stupně v judu. Kromě juda se Bluming věnoval i karate pod vedením Masutatsua Oyamy, zakladatele stylu Kyokushin, a stal se prvním Evropanem, který dosáhl 7. danu v tomto stylu. V 50. a 60. letech byl považován za jednoho z nejnebezpečnějších bojovníků na světě. Filmová kariéra Jon Bluming se ve filmovém průmyslu prosadil koncem 60. let. Jeho herecký debut přišel v roce 1961 ve filmu The Last Voyage, ale skutečný průlom nastal v britské filmové komedii Modesty Blaise (1966), kde ztvárnil postavu Hanse. V tomto špionážním filmu režiséra Josepha Loseyho hrál po boku Moniky Vitti, Terence Stampa a Dirka Bogarda. Bluming se následně objevil v několika významných nizozemských produkcích. V roce 1972 zazářil ve filmu De inbreker (Lupič), kde ztvárnil postavu přezdívanou "De Bonk" vedle herce Rijka de Gooijera. Rok 1973 byl pro jeho filmovou kariéru mimořádně plodný - objevil se hned ve třech snímcích: v kontroverzním erotickém dramatu Turkish Delight (Turks fruit) režiséra Paula Verhoevena s Rutgerem Hauerem v hlavní roli, v komedii Naakt over de schutting (Nahý přes plot) a ve filmu Geen paniek. V roce 1977 účinkoval v televizním seriálu Hollands glorie, kde ztvárnil postavu Bulle Brega. Jeho filmografie zahrnuje také snímky jako De 5 van de 4 daagse (1974), Zwaarmoedige verhalen voor bij de centrale verwarming (1975), Hoge hakken, echte liefde (1981), De boezemvriend (1982), Moord in extase (1984), De ijssalon (1985), Field of Honor (1986) a De ratelrat (1987). Celkem se objevil ve více než patnácti filmech a televizních produkcích, kde často využíval své dovednosti v bojových uměních. Odkaz a význam Jon Bluming byl významnou osobností v oblasti bojových umění, kde se zasloužil o rozšíření karate a juda v Evropě. Byl zapojen do formování různých organizací, včetně Nizozemské karate asociace (NKA), Evropské karate organizace (EKO) a Mezinárodní karate organizace (IKO). Jako první cizinec vyučoval karate v zemi jeho původu a stal se důležitým ambasadorem stylu Kyokushinkai v Evropě. Za své zásluhy obdržel četná prestižní ocenění, včetně 10. danu Kyokushinkai, čímž se stal prvním ne-japonským karatistou, kterému se této pocty dostalo. Byl také trenérem dvojnásobného olympijského vítěze Willema Rusky. Jon Bluming zemřel 17. prosince 2018 ve věku 85 let v nizozemském De Biltu, zanechávaje za sebou odkaz průkopníka bojových umění a všestranného umělce, který propojil svět bojových disciplín s filmovým plátnem.