Elliott Reid

Elliott Reid (16. ledna 1920 – 21. června 2013) byl americký herec, spisovatel a imitátor, narozený v New Yorku jako Edgeworth Blair Reid. Byl synem umělkyně Christine Challenger Reidové a bankéře Blaira Reida. Reid zahájil svou kariéru již v roce 1935, kdy ve věku pouhých 15 let debutoval v rozhlasovém programu The March of Time. Tato zkušenost mu otevřela dveře k pravidelnému účinkování v rozhlasových dramatech během zlaté éry rozhlasu. V rozhlase ztvárnil role jako Melvin Castleberry v dětském programu Billy and Betty a Philip Cameron v seriálu Against the Storm. Byl také moderátorem rozhlasové verze pořadu The United States Steel Hour. Významnou součástí jeho rané kariéry byla spolupráce s Orsonem Wellesem v jeho Mercury Theatre, kde se podílel na mnoha divadelních a rozhlasových produkcích. Do filmového průmyslu Reid vstoupil ve svých 20 letech s malou rolí v dramatu The Ramparts We Watch (1940). Jeho nejznámější filmovou rolí se stal soukromý detektiv Ernie Malone ve filmu Gentlemen Prefer Blondes (1953), kde hrál po boku Marilyn Monroe a Jane Russell. V tomto klasickém muzikálu ztvárnil detektiva najatého ke sledování postavy Marilyn Monroe, který se nakonec zamiluje do postavy Jane Russell. Kritici z časopisu Variety ocenili jeho výkon, když napsali, že "Reid a Noonan zvládají romantické mužské role velmi pěkně". Další významnou rolí v jeho kariéře byla postava arogantního profesora Shelbyho Ashtona z Rutlandské univerzity ve dvou filmech Walta Disneye s Fredem MacMurrayem: The Absent-Minded Professor (1961) a jeho pokračování Son of Flubber (1963). V těchto snímcích ztvárnil soupeře hlavního hrdiny a lakomého nápadníka Nancy Olson, který ji nakonec ztratí ve prospěch postavy MacMurraye. V roce 1960 se objevil v dramatu Inherit the Wind jako prokurátor Tom Davenport, kde hrál po boku takových hvězd jako Spencer Tracy a Fredric March v tomto významném filmu o slavném "Opičím procesu". V průběhu 60. let se Reid objevil v řadě dalších filmů, včetně Move Over, Darling (1963), The Thrill of It All (1963), Who's Been Sleeping in My Bed? (1963) a v Disneyho filmech Follow Me, Boys! (1966) a Blackbeard's Ghost (1968). Měl také neoceněnou hlasovou roli v komedii It's a Mad, Mad, Mad, Mad World (1963). S nástupem televize v 50. letech Reid plynule přešel k tomuto novému médiu. Byl pravidelným účinkujícím v satirickém pořadu NBC That Was the Week That Was (1964-1965) a hostoval v mnoha populárních seriálech jako Murder, She Wrote, The Odd Couple, I Love Lucy, Barney Miller, Perry Mason a The Munsters. V roce 1992 se objevil v epizodě třetí sezóny seriálu Seinfeld jako jeden ze sběratelů zvažujících koupi obrazu Kramera. Kromě herectví byl Reid také uznávaným imitátorem. Proslul zejména svou imitací prezidenta Johna F. Kennedyho, kterou v roce 1962 předvedl dokonce před samotným Kennedym, jenž byl s jeho výkonem spokojen. Tato schopnost mu otevřela "mini-kariéru" v klubech na počátku 60. let. Reid se oficiálně odešel do důchodu v roce 1995, ale vrátil se ještě pro neoceněnou roli Miguela v krátkém filmu z roku 2000 a roli Buddyho ve filmu Scattering Mother v roce 2005. Zemřel 21. června 2013 ve věku 93 let na srdeční selhání v pečovatelském zařízení ve Studio City v Kalifornii.