Jonathan Kaplan

Jonathan Kaplan (25. listopadu 1947, Paříž, Francie – 1. srpna 2025, Los Angeles, USA) byl americký filmový a televizní režisér, který se proslavil svou schopností natáčet společensky významná díla a vést herce k oceňovaným výkonům. Rodinné zázemí a vzdělání Narodil se v Paříži do rodiny s uměleckým zázemím. Jeho otec Sol Kaplan byl filmovým a televizním skladatelem, matka Frances Heflin byla herečkou (známou především z role Mony Kane Tyler v seriálu All My Children). Byl synovcem oscarového herce Vana Heflina a bratrem hereček Nory Heflin a Mady Kaplan. V Hollywoodu žil do roku 1954, kdy se jeho rodina musela přestěhovat do New Yorku poté, co byl jeho otec zařazen na černou listinu během mccarthyismu. Kaplan získal bakalářský titul na Univerzitě v Chicagu a následně studoval film na New York University, kde byl jeho mentorem Martin Scorsese. Během studií natočil krátkometrážní snímek Stanley (1965), který získal hlavní cenu na Národním studentském filmovém festivalu. Počátky kariéry Svou profesionální dráhu začal jako dětský herec v broadwayské produkci hry The Dark at the Top of the Stairs režírované Eliou Kazanem. Pracoval také v improvizačním divadle Elaine May. Jeho režijní kariéra odstartovala díky doporučení Martina Scorseseho producentovi Rogeru Cormanovi, který mu nabídl režírovat svůj první hollywoodský film Night Call Nurses (1972). Film byl úspěšný a Corman mu následně svěřil režii snímku The Student Teachers (1973), který Kaplan také spolurežíroval a spolueditoval. Po natočení filmu The Slams (1973) pro Cormanova bratra Genea režíroval Truck Turner (1974) s Isaacem Hayesem v hlavní roli, který se stal jedním z významných filmů blaxploitation éry. Průlom v Hollywoodu Úspěch filmu Truck Turner mu přinesl nabídku od velkého hollywoodského studia Columbia Pictures na režii filmu White Line Fever (1975) s Janem-Michaelem Vincentem a Kay Lenz v hlavních rolích. Tento film o řidiči kamionu, který bojuje proti zkorumpovaným úředníkům a násilným pašerákům, se stal jedním z úspěšných snímků studia v roce 1975. Následoval méně úspěšný Mr. Billion (1977), který Kaplan sám označil za "největší neúspěch své kariéry". Kriticky oceňovaná tvorba V roce 1979 natočil film Over the Edge, který se stal kultovním dílem o dospívání. Film, natáčený v Coloradu, byl inspirován skutečnými událostmi a představil Matta Dillona v jeho filmovém debutu. Snímek sleduje skupinu teenagerů v plánovaném městě New Granada, kteří se bouří proti autoritám. Přestože film při svém uvedení nezískal široké publikum, později byl kritiky vysoce ceněn pro svůj autentický pohled na dospívající mládež a jejich frustraci. V 80. letech Kaplan režíroval několik televizních filmů a hudebních videí pro umělce jako Barbra Streisand, Rod Stewart a John Cougar Mellencamp. V roce 1983 natočil životopisný film Heart Like a Wheel o závodnici Shirley Muldowney s Bonnie Bedeliou v hlavní roli, který byl dobře přijat na Newyorském filmovém festivalu. V roce 1987 následoval sci-fi thriller Project X s Matthewem Broderickem a Helen Hunt. Vrchol kariéry Kaplanův největší úspěch přišel v roce 1988 s filmem The Accused, který vypráví příběh Sarah Tobias (Jodie Foster), oběti skupinového znásilnění, která se s pomocí státní zástupkyně (Kelly McGillis) snaží dosáhnout spravedlnosti. Film byl založen na skutečném případu znásilnění Cheryl Araujo z roku 1983. Za svůj výkon v tomto filmu získala Jodie Foster svého prvního Oscara za nejlepší herečku. The Accused byl oceňován za odvahu, s jakou se zabýval tématem znásilnění a jeho dopadem na život oběti. Po tomto úspěchu následovaly další významné filmy: Immediate Family (1989) s Glenn Close a Jamesem Woodsem, Unlawful Entry (1992) s Kurtem Russellem, Rayem Liottou a Madeleine Stowe, a Love Field (1992) s Michelle Pfeiffer v hlavní roli. Love Field, příběh ženy posedlé Jacqueline Kennedy, která se po atentátu na JFK vydává na cestu do Washingtonu na jeho pohřeb a cestou se spřátelí s černošským mužem a jeho dcerou, vynesl Michelle Pfeiffer nominaci na Oscara za nejlepší herečku. Jeho posledním celovečerním filmem byl Brokedown Palace (1999) s Claire Danes a Kate Beckinsale. Televizní tvorba Od 90. let se Kaplan zaměřil především na televizní režii. Režíroval více než 50 epizod úspěšného seriálu ER (Pohotovost), kde působil také jako producent. Za svou práci na tomto seriálu získal pět nominací na cenu Emmy – tři za vynikající dramatický seriál (1999, 2000, 2001) a dvě za režii (2000, 2001). Režíroval také epizody seriálů jako Law & Order: Special Victims Unit, Without a Trace a Brothers & Sisters. Režijní styl a odkaz Jonathan Kaplan byl známý svým dokumentárním přístupem k filmování a schopností vést herce k přesvědčivým výkonům. Během své kariéry dovedl dvě herečky k nominacím na Oscara, přičemž Jodie Foster svou cenu získala. Jeho filmy se často zabývaly společenskými tématy a měly silný sociální podtext. Byl považován za vypravěče s citem pro naléhavá společenská témata a schopností vytvářet výkonově zaměřené scény i v náročných produkčních podmínkách. Jonathan Kaplan zemřel 1. srpna 2025 ve svém domě v Los Angeles ve věku 77 let na rakovinu jater. Zanechal po sobě dceru Molly.