Anna Sten

Anna Sten, narozená 3. prosince 1908 v Kyjevě (tehdejší Ruské impérium, dnešní Ukrajina) jako Anna Petrivna Fesak, byla ukrajinsko-americká herečka, která se proslavila svou krátkou, ale výraznou kariérou v Hollywoodu. Počátky kariéry Anna Sten se narodila do rodiny ukrajinského otce a švédské matky. Podle některých zdrojů byl její otec profesionálním tanečníkem a režisérem, zatímco její matka působila jako primabalerína kyjevské opery. Své herecké vzdělání získala na Kyjevské státní divadelní škole, kde během studií uzavřela své první manželství s varietním hercem Borisem Stenem (Bernsteinem), od něhož převzala umělecké příjmení. Po studiích začala hrát v kyjevském Malém divadle a současně navštěvovala kurzy ve studiovém divadle, kde pracovala podle Stanislavského metody. Její filmová kariéra začala v Sovětském svazu, kde se objevila v několika němých filmech. V roce 1926 debutovala ve filmu Miss Mend pod vedením režiséra Fedora Ozepa, který se stal jejím mentorem. Evropský úspěch a cesta do Hollywoodu V roce 1930 odešla Anna Sten do Německa, kde pokračovala ve své herecké kariéře. Právě zde si jí všiml hollywoodský producent Samuel Goldwyn, když zhlédl její výkon ve filmu Der Mörder Dimitri Karamasoff (1931), kde ztvárnila postavu Grušenky. Goldwyn, který hledal evropskou herečku, jež by mohla konkurovat Gretě Garbo a Marlene Dietrich, ji okamžitě nabídl smlouvu a přivedl do Spojených států. Problémem však bylo, že Anna neuměla anglicky. Goldwyn proto investoval dva roky a značné finanční prostředky do jejího intenzivního jazykového tréninku, práce s make-upem a hereckých lekcí, zatímco její fotografie a příběhy se objevovaly v časopisech po celé Americe. Hollywoodská kariéra Její americký filmový debut přišel v roce 1934 ve filmu Nana, adaptaci románu Émila Zoly. Navzdory masivní propagační kampani film u diváků propadl. Následovaly další dva filmy pro Goldwyna – We Live Again (1934), adaptace románu Lva Tolstého, a The Wedding Night (1935) s Garym Cooperem v hlavní roli. Ačkoli kritika ocenila její citlivé herecké výkony, zejména ve filmu The Wedding Night, ani jeden z těchto filmů nezaznamenal komerční úspěch. Po třech neúspěšných filmech Goldwyn ukončil její smlouvu a Anna Sten získala přezdívku "Goldwynova pošetilost". Její neúspěch byl dokonce zmíněn v písni Colea Portera "Anything Goes" z roku 1934. Pozdější kariéra Po rozchodu s Goldwynem pokračovala Anna Sten v herecké kariéře, i když již nikdy nedosáhla takové publicity jako dříve. V 40. letech se objevila v několika filmech, včetně The Man I Married (1940), So Ends Our Night (1941), Chetniks! The Fighting Guerrillas (1943), They Came to Blow Up America (1943) a Three Russian Girls (1943). V 50. letech se pokusila oživit svou kariéru studiem v The Actors Studio a účinkováním v televizních seriálech jako The Red Skelton Show (1956) a The Walter Winchell File (1957). Její poslední filmové vystoupení bylo v roce 1962. Anna Sten byla dlouhodobě vdaná za filmového producenta Eugena Frenkeho, se kterým žila v New Yorku až do jeho smrti v roce 1984. Sama zemřela 12. listopadu 1993 ve věku 84 let.