Marek Bouda

Marek Bouda, narozen 1. ledna 1967, je český režisér, který se specializuje především na dokumentární tvorbu. Původně studoval práva, ale nakonec vystudoval katedru režie na FAMU, kde dodnes působí jako pedagog. Je režisérem řady dokumentárních filmů a příležitostně píše o filmu. Intenzivně se věnuje také fotografii a hudbě. Počátky kariéry a studentské filmy Během studií na FAMU natočil Marek Bouda několik studentských filmů, mezi které patří Blumenstein Fernand - Bláznův příběh (1998) a Vlak (1994). Již v těchto raných dílech projevil svůj režisérský talent, který později rozvinul v profesionální dokumentární tvorbě. V roce 1993 se podílel na prestižním dokumentárním cyklu GEN - Galerie elity národa. Dokumentární tvorba pro Českou televizi Marek Bouda je zkušený režisér zejména televizních dokumentů. Významným projektem v jeho kariéře byl dokumentární cyklus Předčasná úmrtí (2001-2002). Tento cyklus byl původně Českou televizí spuštěn v roce 2000 pod názvem Nevyjasněná úmrtí, později byl přejmenován na Předčasná úmrtí a nakonec byl společně s dalšími díly zastřešen pod názvem Příběhy slavných. Celkem bylo v rámci tohoto projektu natočeno 196 dílů. Dokumentární cyklus mapoval osudy předčasně zemřelých českých herců, režisérů, spisovatelů, básníků a sportovců. Jednotlivé díly přinášely vzpomínky hereckých kolegů a přátel na tyto osobnosti. Jedním z oceňovaných dílů tohoto cyklu byl dokument o herci Eduardu Cupákovi s názvem Herec v zahradě, který režíroval právě Marek Bouda. Dokument zachycoval životní osudy tohoto herce s podmanivým hlasem, jenž v srdcích diváků zůstal uchován jako symbol mládí v Krškových filmech podle literární předlohy Fráni Šrámka. Cyklus Předčasná úmrtí získal v roce 2002 ocenění ELSA v kategorii "Původní domácí tvorba - Dokument - cyklus", udělené Českou filmovou a televizní akademií. Mezi další významné dokumentární projekty, na kterých se Marek Bouda podílel, patří seriály Příběhy slavných (2000) a Třicet návratů (1999). Proslavil se také dokumentárními cykly Minulost a Paralelní světy. Nezávislá tvorba V roce 2017 natočil Marek Bouda společně s Bárou Kopeckou dokumentární diptych Umírání pro začátečníky, který se s lehkostí dotýká těžkých témat. Zatímco část Báry Kopecké s názvem Umírání pro začátečníky je úvahou nad stářím jako obdobím života, kdy se otázky pohřbu a života "potom" stávají běžnými a praktickými, Boudova část s názvem Tónina ticha zobrazuje vztah hudby a emocí v existenciálním slova smyslu. Je paralelou k hudební skladbě, ve které se střídají pasáže emocionálně vypjatější s tiššími, a kde zásadní hodnotu má i pauza – ticho. Oba filmy tvůrci natáčeli společně "v hospicích, porodnicích, vlacích i jinde". Jsou založené na rozhovorech se stejnými protagonisty a na podobná témata, ovšem pokaždé nahlížená odjinud. Boudův snímek Tónina ticha se zabývá hudbou a jejím vztahem ke stáří a smrti, otázkami, jaká hudba je slyšet v nebi nebo jakou skladbu si mají pustit pozůstalí po našem skonu. Jak sám režisér uvedl: "Zajímalo mě především jak se hudba zračí ve tváři posluchače v okamžiku jeho pohnutí hudbou. A ticho - kontrapunkt hudby, pauza ve skladbě, konec života...ticho, které po nás zůstává..." Dokumentární diptych Umírání pro začátečníky byl uveden na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava a následně byl promítán v rámci akce Česká radost v českých kinech, která začala předposlední říjnový den v pražském kině Pilotů. Marek Bouda patří mezi významné české dokumentaristy, jehož tvorba se vyznačuje citlivým přístupem k náročným tématům a schopností zachytit hluboké lidské příběhy. Jeho dokumenty přinášejí nejen faktografické informace, ale také emocionální vhled do životů portrétovaných osobností a společenských jevů.