Lewis Teague

Lewis Teague (narozen 8. března 1938 v Brooklynu, New York) je americký filmový režisér, který se proslavil především svými adaptacemi děl Stephena Kinga a žánrovými filmy. Začátky kariéry Teague se narodil v Brooklynu a do světa filmu vstoupil poté, co v 17 letech opustil střední školu a narukoval do armády, kde sloužil tři roky v Německu. Po návratu studoval na New York University, kde mezi jeho spolužáky patřili budoucí slavní režiséři Martin Scorsese a Brian De Palma. Právě na univerzitě objevil svou lásku k filmové tvorbě. V roce 1963 získal stipendium jako nejslibnější student školy, ale univerzitu opustil bez dokončení studia, když mu byla nabídnuta práce u společnosti Universal na seriálu The Alfred Hitchcock Hour. Teague se učil filmovému řemeslu pod vedením Sydneyho Pollacka a svou první režijní zkušenost získal v roce 1964 při natáčení epizody "The Second Verdict" pro The Alfred Hitchcock Hour. Práce pro Rogera Cormana V 70. letech Teague našel uplatnění u legendárního producenta Rogera Cormana, kde pracoval jako režisér druhého štábu na filmech Death Race 2000 (1975), Thunder and Lightning (1977) a Avalanche (1978). Zároveň působil jako střihač pro filmy Cockfighter (1974) a Crazy Mama (1975). Svůj celovečerní režijní debut si odbyl jako spolurežisér snímku Dirty O'Neil (1974). Následoval kriminální film z období velké hospodářské krize The Lady in Red (1979), který také sestříhal. Průlom v kariéře Skutečný průlom v Teagueově kariéře přišel s hororovým snímkem Alligator (1980), který napsal John Sayles. Film vypráví příběh domácího aligátora, který je spláchnut do toalety a v městské kanalizaci přežije díky konzumaci laboratorních psů, jimž byly injekčně aplikovány růstové hormony. Po dvanácti letech se proměnil v obrovského tvora, který začíná lovit lidi. Snímek si získal uznání díky svému vtipnému scénáři a efektivnímu mixu hororu a komedie. Adaptace Stephena Kinga Teague se zapsal do filmové historie především jako režisér dvou úspěšných adaptací děl Stephena Kinga v 80. letech. První z nich byl Cujo (1983), intenzivní horor o bernardýnovi nakaženém vzteklinou, který terorizuje matku (Dee Wallace) a jejího syna uvězněné v automobilu. Teague byl přizván k režii na poslední chvíli poté, co původní režisér Peter Medak projekt opustil. Sám Stephen King Teaguea doporučil na základě jeho práce na filmu Alligator. Cujo se stal komerčním úspěchem a Teague ho později označil za svůj nejlepší film. Druhou Kingovou adaptací byl antologický horor Cat's Eye (1985), který propojuje tři příběhy prostřednictvím toulavé kočky. První dva segmenty byly adaptacemi Kingových povídek "Quitters, Inc." a "The Ledge", zatímco třetí byl napsán speciálně pro film. Ve snímku hrála Drew Barrymore a James Woods. King o Teagueovi prohlásil, že je "nejvíce nedoceněným filmovým režisérem v Americe". Komerční úspěchy a pozdější kariéra Po úspěchu s Kingovými adaptacemi Teague režíroval dobrodružnou komedii The Jewel of the Nile (1985), pokračování úspěšného filmu Romancing the Stone. Snímek s Michaelem Douglasem, Kathleen Turner a Dannym DeVitem sleduje další dobrodružství spisovatelky Joan Wilder a dobrodruha Jacka Coltona, tentokrát v fiktivní africké poušti, kde hledají bájný "Klenot Nilu". Ačkoliv film vydělal téměř stejně jako jeho předchůdce, kriticky byl méně úspěšný. V následujících letech Teague režíroval akční film Navy SEALs (1990) s Charlie Sheenem a sci-fi thriller Wedlock (1991). Kromě filmové tvorby režíroval také epizody televizních seriálů jako Barnaby Jones (1973), Shannon's Deal (1990), Profiler (1996) a Nash Bridges (1996). Po pětileté pauze se k režii vrátil s krátkým dramatickým filmem Cante Jondo (2007). Lewis Teague je považován za efektivního a nedoceněného řemeslníka, který dokázal vytvořit solidní žánrové filmy s omezenými rozpočty. Jeho schopnost kombinovat napětí, humor a akci z něj učinila vyhledávaného režiséra především v 80. letech. V roce 2016, ve věku 78 let, se Teague vrátil na New York University, aby dokončil svůj vysokoškolský titul.