Franco Mescolini

Franco Mescolini, narozen 26. července 1944 v Ceseně, Emilia-Romagna, Itálie, zemřel 12. dubna 2017 tamtéž, byl italský herec, režisér a dramatik, který se proslavil především svou spoluprací s režisérem Robertem Benignim. Divadelní kariéra a počátky Franco Mescolini studoval na univerzitě DAMS v Boloni, ačkoliv jeho otec s tímto rozhodnutím nesouhlasil. Během studií ho oslovila divadelní skupina, což odstartovalo jeho hereckou kariéru. Brzy si ho všimli a nabídli mu možnost účinkovat v televizních inscenacích italské televize RAI. V Ceseně založil divadelní společnost "La Bottega del teatro", se kterou uvedl řadu nezapomenutelných představení. Mezi jeho nejvýznamnější divadelní počiny patřily adaptace Shakespearových her a Dantovy Božské komedie v romagnolském dialektu, čímž přiblížil klasická díla místnímu publiku. Mescolini byl známý svým talentem nejen pro divadelní režii, ale také pro práci s mladými herci, kterým předával své zkušenosti a učil je nejen divadelnímu řemeslu, ale i radosti ze života. Filmová kariéra Přestože třicet let žil a pracoval v Římě v oblasti televize a rozhlasu, nikdy nezapomněl na své rodné město. Zlomovým momentem v jeho kariéře bylo setkání s Robertem Benignim, se kterým si okamžitě porozuměl. Ve filmu The Monster (1994) ztvárnil roli učitele čínštiny, což byl jeden z jeho nejvýraznějších filmových výkonů. Následovala role školního inspektora v oscarovém filmu Life Is Beautiful (1997), kde kromě hereckého výkonu také pomáhal s péčí o dětského herce mimo natáčení. V roce 2002 se objevil ve filmu Pinocchio, opět pod režijním vedením Roberta Benigniho, kde ztvárnil postavu Pantalone. Další filmové role Mescoliniho filmografie zahrnuje také role ve filmech jako Sabato Italiano (1992), kde hrál hráče karet, což mu vyneslo uznání kritika Tullia Kezicha. Dále účinkoval v televizním filmu Benito: The Rise and Fall of Mussolini (1993), kde ztvárnil postavu Ferrariho. Jeho talent se projevil i v dalších projektech jako Ogni volta che te ne vai (2004), kde hrál postavu Zio Sorriso, a v televizním filmu Il pirata: Marco Pantani (2007), kde ztvárnil roli Nonno Sotero. Jeho posledním filmem byl Tempo instabile con probabili schiarite (2015), kde hrál po boku Luca Zingarettiho a komika Lilla. V tomto filmu ztvárnil postavu Cecco, zkušeného řemeslníka, který naučil jednoho z hlavních hrdinů všechna tajemství výroby nábytku. Odkaz a význam Franco Mescolini byl všestranným umělcem, který se kromě herectví věnoval také režii a dramatické tvorbě. Jeho práce v divadle, televizi, rozhlase i filmu zanechala nesmazatelnou stopu v italské kultuře. V roce 2016 byla o jeho životě a díle vydána kniha "Franco Mescolini" od autorky Daniely Placido. Mescolini zemřel 12. dubna 2017 v nemocnici Bufalini v Ceseně na komplikace po chirurgickém zákroku. Jeho odkaz však žije dál prostřednictvím asociace "Bottega del Teatro Franco Mescolini", založené v září 2017 jeho žáky, spolupracovníky a kolegy, kteří pokračují v jeho umělecké vizi a vzdělávání mladých talentů.