Jack Clayton

Jack Clayton (1. března 1921, Brighton, Anglie – 26. února 1995) byl anglický filmový režisér a producent, známý svou dovedností v režírování literárních adaptací. Začínal jako dětský herec ve filmu Dark Red Roses (1929), později se vzdal svého snu stát se rychlobruslařem a v roce 1935 ve věku 14 let nastoupil do Denham Film Studios Alexandra Kordy, kde postupně stoupal od poslíčka přes asistenta režie až k filmovému střihači. Průlom s Room at the Top
Clayton se dostal do mezinárodního povědomí jako režisér svým celovečerním debutem, dramatem Room at the Top (1959). Za tento film byl nominován na Oscara za nejlepší režii a snímek získal šest nominací na Oscary, včetně nejlepší režie, přičemž Simone Signoret vyhrála za nejlepší herečku a scenárista Neil Paterson za nejlepší scénář. Film, který představoval tvrdou kritiku britského třídního systému, je považován za průkopníka britského realismu v kinematografii a zahájil sérii realistických filmů známých jako British New Wave. Mistrovská díla The Innocents a další adaptace
Po úspěchu debutu následoval velmi oceňovaný horor The Innocents (1961), založený na povídce Henryho Jamese The Turn of the Screw. François Truffaut o filmu napsal: „The Innocents je nejlepší anglický film poté, co Hitchcock odešel do Ameriky". Clayton pokračoval v režírování literárních adaptací jako The Pumpkin Eater (1964), The Great Gatsby (1974) a Something Wicked This Way Comes (1983). Harold Pinter, který napsal scénář k The Pumpkin Eater, o Claytonovi řekl: „Jack Clayton byl režisér velkého citu, inteligence a talentu" a film označil za dílo „značné síly a absolutní integrity". Výběrový přístup a pozdější kariéra
Clayton byl výrazně „vybíravý" režisér, který podle vlastních slov „nikdy nenatočil film, který by nechtěl natočit", a opakovaně odmítal filmy (včetně Alien), které se staly hity pro jiné režiséry. Jeho kariéru však poznamenala smůla a špatné načasování – hollywoodská studia ho označila za obtížného a studiová politika zhatila řadu plánovaných filmů v 70. letech. V roce 1977 utrpěl dvojitou ránu: jeho aktuální film byl zrušen dva týdny před začátkem natáčení a o několik měsíců později prodělal vážnou mrtvici, která mu na pět let přerušila kariéru. Přestože měl relativně malou filmografii, byl oceňován jako představitel sociálního realismu a jeden z nejliterárnějších filmařů, přičemž prakticky všechny jeho filmy byly adaptacemi klasických románů.