Harry Horner

5.5

Pro výpočet aktuálního kariérního skóre využíváme uživatelské hodnocení u filmů a seriálů skrz celou kariéru tvůrce. Největší váhu pro výpočet mají poslední díla kariéry. Výsledné číslo ovlivňuje také popularita, oblíbenost a získání filmového ocenění.

Harry Horner
Harry Horner (24. července 1910 – 5. prosince 1994) byl česko-americký výtvarník, režisér a scénograf, který se prosadil v Hollywoodu jako dvojnásobný držitel Oscara za výpravu a jako režisér celovečerních filmů a televizních pořadů. Původ a vzdělání Harry Horner se narodil v Holicích v Čechách (tehdejší Rakousko-Uhersko, dnes Česká republika) v německy mluvící židovské rodině. V roce 1934 absolvoval Vídeňskou univerzitu s titulem v oboru architektury. Během studií se věnoval také dramatickému umění, režii a kostýmnímu návrhářství. Svou divadelní kariéru zahájil jako herec ve společnosti Maxe Reinhardta ve Vídni. Začátky kariéry Když se Max Reinhardt na počátku 30. let přestěhoval do Spojených států, Horner ho následoval jako jeho asistent. V roce 1934 působil jako jevištní manažer a herec v Reinhardtově inscenaci Shakespearova Sen noci svatojánské v Hollywood Bowl. Tato produkce byla později v roce 1935 zfilmována společností Warner Brothers. Horner následně pokračoval s Reinhardtem do New Yorku, kde mu asistoval při inscenaci biblického hudebního spektáklu The Eternal Road (Der Weg der Verheissung). Průlom v Hollywoodu V roce 1940 se Horner stal naturalizovaným americkým občanem a odešel do Hollywoodu, kde navázal spolupráci s významným výtvarníkem Williamem Cameronem Menziesem. Asistoval mu při generačním dramatu Our Town (1940) a poté vstoupil do leteckých sil americké armády, kde pracoval na projektech pro zvýšení morálky, jako byl Stage Door Canteen (1943) jako výtvarník. Pod dohledem letectva vytvořil scény pro Winged Victory (1944), film založený na hře Mosse Harta o náboru a výcviku pilotů. Oscarová kariéra Po válce Horner rozdělil svůj čas mezi divadlo a Hollywood. Jedním z jeho prvních významných úspěchů byla spolupráce s režisérem Georgem Cukorem na filmu A Double Life (1947). Brzy poté získal svého prvního Oscara za výpravu k filmu The Heiress (1949) režiséra Williama Wylera, kde spolupracoval s Johnem Meehanem. Pro tento film provedl důkladný a pečlivý výzkum dobových detailů a shromáždil mnoho dobových fotografií. S Cukorem znovu spolupracoval v roce 1950 na filmu Born Yesterday. V roce 1961 získal svého druhého Oscara za výpravu k drsnému dramatu Roberta Rossena The Hustler s Paulem Newmanem v hlavní roli. Jako u všech svých projektů, i zde provedl rozsáhlý výzkum prostředí, navštívil nespočet kulečníkových heren, aby filmu a postavám dodal potřebnou komplexnost a realismus. V roce 1969 byl nominován na třetího Oscara za film They Shoot Horses, Don't They? režiséra Sydneyho Pollacka. Režijní kariéra V roce 1952 se Horner pustil do režie a debutoval dvěma filmy: sci-fi snímkem Red Planet Mars a stylovým film noirem Beware, My Lovely. Red Planet Mars, adaptace divadelní hry z roku 1932, vypráví příběh o americkém vědci, který dokáže komunikovat s Marsem, což má otřesné politické, ekonomické a duchovní důsledky. Film byl natočen v době studené války a obsahoval silné protikomunistické poselství. Beware, My Lovely byl klaustrofobický thriller s Idou Lupino a Robertem Ryanem v hlavních rolích. Ryan zde ztvárnil psychicky narušeného tuláka, který se nechá najmout jako údržbář u vdovy (Lupino) a následně ji uvězní v jejím vlastním domě. Film byl natočen za pouhých 18 dní pro produkční společnost The Filmakers, kterou založili Ida Lupino a její manžel Collier Young. Horner později režíroval další filmy jako Vicki (1953), New Faces (1954), A Life in the Balance (1955), The Wild Party (1956) a Man from Del Rio (1956). Režíroval také řadu epizod pro televizní seriály, včetně populárního westernu Gunsmoke. Jeho režijní kariéra však nedosáhla takového úspěchu jako jeho práce výtvarníka. Pozdější kariéra a odkaz Horner zůstal aktivní jako výtvarník na Broadwayi, včetně hry "Tovarich" (kterou také režíroval). Věnoval se také návrhům a režii pro Metropolitní operu a San Francisco Opera. Pro velké plátno pracoval jako výtvarník na různorodých projektech, vždy nejlépe na slavných literárních adaptacích, jako byly Separate Tables (1958). V roce 2006 byl posmrtně uveden do Síně slávy Art Director's Guild. Horner zemřel na zápal plic 5. prosince 1994 v Pacific Palisades v Kalifornii ve věku 84 let. Jeho nejstarším synem byl oscarový filmový skladatel James Horner, který složil hudbu k filmům jako Titanic a Avatar.


Harry Horner: Filmy a pořady 39


Dodatečné informace

Narození:
24. 7. 1910
Úmrtí:
5. 12. 1994
Pacific Palisades, Kalifornie

Našli jste chybu nebo něco chybí? Napište nám.