Jan Bartoš

Jan Bartoš (10. října 1932, Čornoholova u Velké Berezné, Podkarpatská Rus - 11. října 2014, Praha) byl český divadelní a filmový herec, režisér, recitátor, dramatik a spisovatel. Mládí a vzdělání Mládí prožil v moravskoslezském Brušperku, kde jako mladý ochotník poprvé vstoupil na divadelní prkna a zamiloval si divadelní prostředí. Po středoškolských studiích vystudoval katedru režie na DAMU v Praze u profesora Salzera, kterou absolvoval v roce 1956. Divadelní kariéra Po absolvování DAMU nastoupil Jan Bartoš do Divadla Vítězslava Nezvala v Karlových Varech (1956-1959), kde pracoval jako režisér. Následně působil v Divadle Josefa Kajetána Tyla v Plzni (1959-1963). Od roku 1963 do roku 1991 byl členem Divadla E. F. Buriana v Praze, kde se věnoval jak herectví, tak režii. Během své divadelní kariéry spolupracoval také s Lyrou Pragensis, kde se podílel na literárních pásmech. Bartoš byl rovněž autorem několika divadelních her, mezi které patří Brána dne, Návrat, Byt k pronajmutí, Rodinná příležitost, Cizinec či Láska ke třem pomerančům. Filmová a televizní tvorba Ve filmu debutoval Jan Bartoš v roce 1962 v televizním snímku Slitování, Světlano! režiséra Jaroslava Novotného. V 60. letech se objevil v několika filmech, včetně snímků Bubny (1964) režiséra Ivo Nováka a Marie (1964) Václava Vorlíčka. Zahrál si také ve studentském filmu Předpověď: nula (1966) režiséra Elo Havetty. Významným milníkem v jeho filmové kariéře byla role v dnes již kultovním psychologickém dramatu Ucho (1970) režiséra Karla Kachyni. Tento film, který patřil k nejzapovězenějším trezorovým filmům a do distribuce se dostal až po listopadu 1989, je považován za jedno z nejvýznamnějších děl české kinematografie. Bartoš zde byl součástí hereckého ansámblu po boku Jiřiny Bohdalové a Radoslava Brzobohatého. V 70. letech se objevil v historických válečných filmech Otakara Vávry - Dny zrady (1973) a Sokolovo (1974), které byly součástí Vávrovy válečné trilogie. V roce 1974 si zahrál také v televizním filmu Děravá kapsa režiséra Jaroslava Hužery. Významnou součástí jeho televizní tvorby byla role v jedenáctidílném seriálu Nejmladší z rodu Hamrů (1975) režiséra Evžena Sokolovského podle scénáře Jaroslava Dietla, který mapoval třicetiletý vývoj české vesnice po druhé světové válce. V roce 1978 účinkoval v televizním filmu Rudý primátor režiséra Jaroslava Hužery. Na počátku 80. let se objevil ve filmu Pokus o radost (1981) režiséra Miroslava Balajky. Jeho filmografii uzavírá role ve špionážním dramatu Druhý tah pěšcem (1984) režiséra Víta Olmera podle scénáře Jaroslava Dietla. Další umělecké aktivity Vedle divadla a filmu se Jan Bartoš věnoval také umělecké recitaci a spolupracoval s Českým rozhlasem a Rádiem Proglas. Podílel se na televizních pořadech Předčasná úmrtí a Příběhy slavných. Byl také aktivní v oblasti dabingu. Za svou uměleckou činnost získal v roce 2010 Cenu Senior Prix Nadace Život umělce. Osobní život Jan Bartoš byl třikrát ženatý. Jeho první ženou byla herečka Eva Sirotková (1934-2020) a třetí herečka Libuše Zátková (nar. 1949). Z druhého manželství s Renatou Olárovou měl syny Ondřeje, Tomáše (nar. 1957) a Petra (nar. 1960).