Josef Waltner

Josef Waltner (8. května 1883 Praha – 14. února 1961 Praha) byl český herec, kabaretiér a kavárník, který se nesmazatelně zapsal do historie českého filmu a kabaretu. Počátky kariéry a kabaretní činnost Narodil se v pražském Karlíně do rodiny Antonína Waltnera a jeho druhé ženy Barbory rozené Pechové. Jeho občanským povoláním bylo kavárnictví, ale do kulturních dějin se zapsal především jako významný organizátor, autor a účinkující kabaretních představení. V roce 1911 přejmenoval původní bohémskou hospodu Olympia v domě U třech divých v Řetězové ulici v Praze na Montmartre a od roku 1913 zde provozoval literární kabaret Mont-Waltner. Toto zařízení se stalo až do vypuknutí první světové války významným místem, kde se scházela pražská česko-německá bohéma, kterou zastupovali Jaroslav Hašek, František Langer, Eduard Bass, Franz Kafka, Franz Werfel, Max Brod, František Gellner, Emil Artur Longen s manželkou Xenou, malíři Jiří Vendelín Kroha, Vratislav Hugo Brunner, František Kysela, chodil sem i Vlasta Burian. Podnik byl přezdíván s láskou "Montík" a stahovala se do něj "vybraná společnost". Po první světové válce vedl Waltner až do konce 20. let několik dalších kabaretů (Jokohama, Dales, Babylon, Montparnas). V dalších letech působil na kabaretní scéně alespoň jako konferenciér a měl své výstupy i v zábavných pořadech rozhlasu (Radiojournal). V letech 1933–1939 byl tajemníkem Klubu autorů populární hudby a snažil se o sepsání historie českých kabaretních umělců, především zpěváků. Byl jedním z prvních českých filmových herců, který se nesmazatelně zapsal do historie českého kabaretu jako jejich organizátor, autor i účinkující. Umělecká tvorba Josef Waltner byl autorem mnoha vtipných písní, kupletů a scének, publikoval i časopisecky, především v rozhlasovém týdeníku Radiojournal. Z jeho živých kabaretních vystoupení se zachovaly pouze dvě gramodesky. Na jedné, značky GCR z roku 1907, jsou výstupy Tuti fruti a Blaho manželské (hrál v nich společně s komikem Rudolfem Kamenským); na druhé, značky Lyrophon, najdeme sólové výstupy Moje Karolina a Na zednický. Filmová kariéra Ve filmu začínal jako partner svého přítele E. A. Longena v jeho němých groteskách o pražském švihákovi Rudim roku 1911. Zatímco v němém filmu se objevil už jen sporadicky, poté co nebyl vázán vlastním kabaretem, si zahrál v řadě drobných rolí mnoha českých filmů. Jeho postavy hospodských, vrchních, vrátných a návštěvníků pohostinství byly nenápadné, ale nepostradatelné. Jeho kulaté postavy si můžeme všimnout ve filmu Život je pes, kde sedí v pokladně prodejny s hudebninami, v Hrdinném kapitánu Korkoránovi si zahrál ředitele hotelu, v Matce Kráčmerce stěhováka, ve filmu Slávko, nedej se! ředitele operetního divadla. Mezi jeho známé filmy patří také Magdalena (1921), Nevinná (1939) a Modrý závoj (1943). V Modrém závoji, kde hrál po boku Vlasty Matulové, Karla Högera a dalších, se děj točí kolem milostného poměru sester-dvojčat k mladému herci. Marta Hornová, slepá sólistka rozhlasového orchestru, naváže známost s hercem státní činohry Robertem Holanem. Ten se schází také s její sestrou Helenou, talentovanou sochařkou, kterou však mylně považuje za Martu. Když jí však při schůzce na Petříně vrací modrý závoj, který údajně ztratila při jejich setkání v budově rozhlasu, pochopí Helena, že Holan ve skutečnosti miluje její sestru. Ve filmu Nevinná z roku 1939 se děj točí kolem naivního děvčete z vesnice, které se provdá za bohatého podnikatele, přičemž život ve městě jí přinese jen samé problémy. Hrdinka však obstojí ve veškerých zkouškách, kdy nepřejícníci vzbudí u jejího jinak šlechetného manžela žárlivecké podezření. Poslední drobnou postavu vytvořil Josef Waltner ve filmu Zocelení roku 1950. Odkaz a význam Josef Waltner se stal předchůdcem generace kabaretních a estrádních umělců, jejichž výstupy byly oblíbené v rozhlase a začínající televizi až do 70. let a tvořily například jádro silvestrovských pořadů. Jeho přínos českému kabaretu a filmu je nepopiratelný, přestože hrál převážně menší role. Svým působením v kabaretu Mont-Waltner vytvořil významné kulturní centrum, kde se setkávaly osobnosti české a německé kultury. Osobní život 27. září 1910 se v Praze na Žižkově oženil s Annou Růžičkovou (1887-1949), se kterou měl jediného syna Karla (1915). Po ovdovění se v roce 1950 znovu oženil se svou švagrovou Helenou Růžičkovou (1893-1958), ale po pár letech znovu ovdověl. Jeho hrob se nachází na Olšanských hřbitovech v Praze.