Gisela Uhlen

Gisela Uhlen, narozená 16. května 1919 v Lipsku jako Gisela Friedlinde Schreck, byla významná německá herečka a příležitostná scenáristka. Narodila se jako čtvrté dítě Luise Friedy a Augustina Schrecka, majitele lihovaru a bývalého operního pěvce. Počátky kariéry Již v patnácti letech se rozhodla stát se divadelní herečkou a přijala umělecké jméno Gisela Uhlen. Na Lipské konzervatoři studovala moderní tanec a na operní škole klasický balet a akrobacii. V pouhých sedmnácti letech debutovala v divadle Schauspielhaus Bochum. Ještě před svým prvním divadelním vystoupením však absolvovala filmové zkoušky ve společnosti Universum Film AG (Ufa), díky nimž získala hlavní roli ve filmu Annemarie (1936). V tomto snímku ztvárnila mladou varhanici, jejíž milenec odešel na frontu, kde zahynul. Po válce bylo promítání tohoto filmu zakázáno. Válečné období V roce 1938 ji Heinrich George přivedl do berlínského Schiller-Theater, kde působila až do konce války. Během válečných let se objevila v několika populárních filmech, včetně propagandistických snímků a zábavných filmů. Mezi její významné role z tohoto období patří účinkování ve filmech Die Rothschilds (1940), Rembrandt (1942), kde ztvárnila Hendrickje Stoffels, Schicksal (1942) a Die Zaubergeige (1944) po boku Willa Quadfliega. Poválečná kariéra a přesun do východního Německa Navzdory svým rolím v nacistické kinematografii nemusela Gisela Uhlen po válce přerušit svou kariéru a pokračovala v práci v divadle. Od roku 1949 se znovu objevovala na filmovém plátně ve snímcích jako Eine große Liebe (1949), ke kterému také napsala scénář, Der Fallende Stern (1950) a Der schweigende Mund (1951). Film Eine große Liebe natočila se svým tehdejším manželem, spisovatelem, režisérem a producentem Hansem Bertramem. Měli spolu dceru Barbaru Bertram (1945), která si také zahrála v tomto filmu. Během studené války a po rozvodu s Bertramem utekla Gisela Uhlen do východního Německa, aby se vyhnula sporu o péči o jejich dceru. Byl to neobvyklý krok v době, kdy se většina lidí pokoušela z východního Německa uprchnout. Ve východním Berlíně vystupovala v Deutschen Theater a stala se také hvězdou studia DEFA, kde se objevila ve filmech jako Das Traumschiff (1956) a Emilia Galotti (1958). Návrat do západního Německa V roce 1960 se Gisela Uhlen přestěhovala do západního Berlína a začala opět pracovat pro Schiller-Theater. V následujícím desetiletí se objevila ve třech kriminálních filmech podle Edgara Wallace: Die Tür mit den sieben Schlössern (1962), Das indische Tuch (1963) a Der Bucklige von Soho (1965). Účinkovala také v dalších produkcích jako Das Mädchen und der Staatsanwalt (1962), komedie Ferien mit Piroschka (1965) a kostýmní film Le calde notti di Lady Hamilton (1968). Vrchol kariéry a pozdější léta Významným milníkem v její kariéře byla role v oceňovaném filmu Rainera Wernera Fassbindera Die Ehe der Maria Braun (1979), kde ztvárnila matku hlavní hrdinky. Za tento výkon získala německou filmovou cenu Bundesfilmpreis, Filmband in Gold. Film se stal jedním z největších mezinárodních úspěchů Fassbindera a formoval obraz nového německého filmu. V roce 1991 se objevila v belgickém filmu Toto le Héros, který získal ocenění Caméra d'Or na filmovém festivalu v Cannes. Od 60. let se Gisela Uhlen věnovala především televizní tvorbě, kde měla více než 56 televizních rolí až do roku 2006. Objevovala se v epizodách populárních kriminálních seriálů jako Derrick (1978-1990) a Tatort (1975-1999). Široké publikum ji znalo také jako excentrickou babičku v populárním rodinném seriálu Forsthaus Falkenau (1989-2006). Osobní život Gisela Uhlen byla šestkrát vdaná, nejvýznamněji za německého spisovatele, režiséra a producenta Hanse Bertrama, s nímž měla dceru Barbaru Bertram, která se také stala herečkou, ale s menším úspěchem. S hercem Wolfgangem Kielingem, za kterého se provdala v roce 1952, měla dceru Susanne Uhlen, která se později stala úspěšnou německou herečkou. Toto manželství skončilo v roce 1957, kdy se provdala za Herberta Ballmanna, s nímž zůstala do roku 1961. Gisela Uhlen zemřela 16. ledna 2007 v Kolíně nad Rýnem ve věku 87 let, zanechávajíc za sebou bohaté herecké dědictví, které zahrnuje desítky filmových a televizních rolí napříč sedmi desetiletími německé kinematografie.