Jonathan Tunick

Jonathan Tunick, narozen 19. dubna 1938 v New Yorku, je americký orchestrátor, hudební skladatel a dirigent. Patří mezi nejvýznamnější osobnosti hudebního světa, který svou prací zásadně ovlivnil zvuk moderního Broadwaye. Vzdělání a začátky kariéry Tunick studoval na Hunter College Elementary School a následně na LaGuardia Performing Arts High School, kde se věnoval hře na klarinet. Své hudební vzdělání dále rozšířil na Bard College a prestižní Juilliard School. Jeho profesionální kariéra začala již v roce 1957, kdy ve věku pouhých 19 let spolupracoval na revue Take Five. Skutečný průlom v jeho kariéře však přišel v roce 1968, kdy orchestroval hudbu pro broadwayský muzikál Promises, Promises s hudbou Burta Bacharacha. Tato práce byla průkopnická, neboť šlo o první show, která využívala individuální mixování nástrojů pomocí zvukového pultu v orchestřišti. Spolupráce se Stephenem Sondheimem Tunickovo jméno je neodmyslitelně spjato s dílem Stephena Sondheima, s nímž začal spolupracovat v roce 1970 na muzikálu Company. Tato spolupráce trvala více než 50 let až do Sondheimovy smrti v roce 2021. Tunick orchestroval téměř všechny Sondheimovy muzikály, včetně takových děl jako Follies (1971), A Little Night Music (1973), Pacific Overtures (1976), Sweeney Todd (1979), Merrily We Roll Along (1981), Into the Woods (1987) a Passion (1994). Sondheim o Tunickovi prohlásil, že "vyniká ve svém oboru nejen díky svému hudebnímu citu a představivosti, ale především díky své mimořádné citlivosti pro divadelní atmosféru". Filmová tvorba Vedle divadelní práce se Tunick významně prosadil i ve filmovém průmyslu. Jeho filmografie zahrnuje třináct celovečerních snímků, počínaje filmem The Twelve Chairs (1970). Mezi jeho nejvýznamnější filmové práce patří orchestrace pro dva klasické filmy Mela Brookse – Blazing Saddles a Young Frankenstein (oba 1974). V roce 1977 získal Oscara za orchestraci filmu A Little Night Music, filmové adaptace stejnojmenného Sondheimova muzikálu. Dále pracoval na filmech jako Fort Apache the Bronx (1981), Endless Love (1981) a Reds (1981). V roce 2007 orchestroval hudbu pro filmovou adaptaci Sweeney Todd: The Demon Barber of Fleet Street režiséra Tima Burtona, kde pro vytvoření velkolepějšího, filmovějšího zvuku rozšířil orchestr z původních 27 hudebníků na 78. Mezi jeho novější práce patří také orchestrace pro film Beauty and the Beast (2017). Televizní tvorba a další projekty Tunick složil a dirigoval hudbu pro více než dvě desítky televizních projektů, včetně Columbo: Murder Under Glass (1978), Three by Cheever (1979), Night of 100 Stars (1982), Murder, She Wrote (1984) a Steven Spielbergovy Amazing Stories (1985). Pro televizi také orchestroval záznam muzikálu Into the Woods (1991). Ocenění a odkaz Jonathan Tunick patří mezi vzácné držitele tzv. EGOT statusu – získal všechny čtyři hlavní americké ceny v oblasti zábavy: Emmy (1982 za Night of 100 Stars), Grammy (1988 za píseň "No One Is Alone"), Oscar (1977 za A Little Night Music) a Tony (1997 za muzikál Titanic, kdy se stal prvním orchestrátorem, který tuto cenu získal). Kromě toho je čtyřnásobným držitelem Drama Desk Award za vynikající orchestrace. V roce 2009 byl uveden do Divadelní síně slávy. Tunick je známý svým jedinečným přístupem k orchestraci, kdy využívá eklektické textury, pokročilé harmonie a elektronické nástroje. Jeho práce se vyznačuje mimořádným citem pro dramatickou situaci – dokáže hudbou vyjádřit nevyřčené, charakter postav i podtext. Jak sám říká: "Orchestr je jedním z velkých tajemství divadla. Může vyjádřit nevyslovené; může vyjádřit charakter a může vyjádřit podtext." V současnosti se Tunick vedle orchestrací pro divadlo a film věnuje také vlastním kompozicím, publikoval několik sborových děl a jeho Serenáda pro smyčce byla nedávno provedena a nahrána. Je ženatý s herečkou Leigh Beery a žije na Manhattanu a v Berkshires v Connecticutu.