Hugues Quester

Hugues Quester, narozen 5. srpna 1948 v Échemiré, Maine-et-Loire, Francie, je francouzský herec s bohatou filmovou a divadelní kariérou, která zahrnuje více než 60 filmů a televizních pořadů od roku 1969. Počátky kariéry V pouhých 17 letech se Hugues Questerbert, později známý pouze jako Hugues Quester, začal věnovat herectví díky kurzu dramatického umění vedeného Guyem Kayatem. V roce 1969 si ho všiml režisér Roger Blin, který mu sdělil, že mladý Patrice Chéreau hledá herce do své inscenace Richarda II. od Williama Shakespeara. Chéreau, zaujatý Questerovým intenzivním pohledem, ho okamžitě angažoval a zkrátil jeho jméno na "Quester". Tato spolupráce odstartovala významný profesní vztah mezi oběma umělci. V roce 1970 se Quester objevil na festivalu v Avignonu ve hře Early Morning od Edwarda Bonda po boku Marie Casarès. V roce 1972 se stal partnerem Gérarda Depardieu ve hře Saved od Edwarda Bonda pod vedením Clauda Régyho. Filmová kariéra Questerova filmová kariéra začala v prvním celovečerním filmu Yannick Bellonové Quelque part quelqu'un. Patrice Chéreau ho následně obsadil do svého prvního filmu La Chair de l'orchidée (1975) po boku Charlotte Rampling. Mezi jeho nejvýznamnější filmové role patří účinkování v mezinárodně uznávaném snímku Three Colors: Blue (1993) režiséra Krzysztofa Kieślowského, kde ztvárnil Patrice de Courcy, manžela hlavní hrdinky Julie (Juliette Binoche). Film, který je první částí Kieślowského trilogie Tři barvy, získal Zlatého lva na filmovém festivalu v Benátkách a je považován za jedno z mistrovských děl evropské kinematografie. Další významnou rolí v Questerově filmografii je postava Surena ve vědeckofantastickém filmu Hard to Be a God (1989) režiséra Petera Fleischmanna. Tento západoněmecko-sovětsko-francouzsko-švýcarský film byl natočen podle stejnojmenného románu bratrů Strugackých a odehrává se na vzdálené planetě, kde lidští pozorovatelé studují středověkou civilizaci. V roce 1990 se Quester objevil ve filmu A Tale of Springtime (Conte de printemps) režiséra Érica Rohmera, kde ztvárnil postavu Igora, otce pianistky Natachy. Film je první částí Rohmerovy série "Povídky čtyř ročních období" a je typickou ukázkou režisérova stylu s dlouhými dialogy a precizně umístěnými kulisami. Jednou z jeho nejpozoruhodnějších rolí je účinkování v surrealistickém fantasy filmu City of Pirates (La ville des pirates, 1983) chilského režiséra Raúla Ruize. V tomto snímku, natočeném v Portugalsku během tří týdnů, ztvárnil Quester postavu Tobyho, samotářského obyvatele ostrova, který sdílí své tělo s imaginární sestrou. Film je považován za jedno z nejlepších děl Ruizovy tvorby a vyznačuje se neo-barokním narativním stylem a kinematografií. Divadelní kariéra Hugues Quester je uznáván především za svou divadelní práci. Po úspěšné spolupráci s Patricem Chéreau v inscenaci Richard II. (1970) pokračoval v divadelní kariéře pod vedením významných režisérů. V roce 1973 účinkoval v Chéreauově inscenaci Toller od Tankreda Dorsta v TNP Villeurbanne a později v Théâtre national de l'Odéon. V roce 1975 ztvárnil roli Trepleva v Čechovově Rackovi v režii Luciana Pintilieho v Théâtre de la Ville, za kterou získal Grand Prix Gérard Philipe města Paříže. Zvláště pozoruhodná byla jeho divadelní spolupráce s Denisem Lavantem v ruské hře "Dead Man's Bluff" od Michaila Volochova v roce 1993 pod vedením francouzského režiséra Bernarda Sobela. V roce 2001 začala jeho výjimečná umělecká spolupráce s Emmanuelem Demarcy-Motou, se kterým vytvořil řadu inscenací včetně Šesti postav hledajících autora od Luigiho Pirandella, za kterou získal Grand prix Národního syndikátu kritiky 2002 za ztvárnění role Otce. Umělecký přínos Questerova kariéra zahrnuje spolupráci s mnoha významnými režiséry, včetně Patrice Chéreau, Clauda Régyho, Giorgia Strehlera, Roberta Hosseina, Érica Rohmera, Raúla Ruize a Krzysztofa Kieślowského. Bývalý ředitel Comédie-Française Jacques Lassalle o něm prohlásil: "Hugues Quester: jedna z nejkrásnějších hereckých drah francouzského divadla." Quester je známý svým intenzivním hereckým projevem, fyzickou přítomností na jevišti i před kamerou a schopností ztvárnit komplexní postavy. Jeho všestrannost mu umožnila pohybovat se mezi avantgardním a klasickým divadlem, stejně jako mezi artovým a mainstreamovým filmem. Během své více než padesátileté kariéry si vybudoval pověst jednoho z nejvýraznějších francouzských herců své generace.