Geraldine Fitzgerald

Geraldine Mary Fitzgerald (24. listopadu 1913, Greystones, hrabství Wicklow, Irsko – 17. července 2005, New York, USA) byla irská herečka, jejíž kariéra zahrnovala film, divadlo i televizi. Narodila se v rodině právníka Edwarda Martina Fitzgeralda a jeho manželky Edith Catherine (rozené Richards). Její otec byl římský katolík, zatímco matka byla původně protestantka, která později konvertovala ke katolicismu. Počátky kariéry Fitzgerald studovala malířství na Dublin Metropolitan School of Art, ale inspirována svou tetou, herečkou Shelah Richards, se v roce 1932 vydala na hereckou dráhu v dublinském Gate Theatre. Po dvou sezónách v Dublinu se přestěhovala do Londýna, kde se prosadila v britských filmech jako The Mill on the Floss, Turn of the Tide a Cafe Mascot. Její filmový debut přišel v britském thrilleru Blind Justice (1934). Úspěch v Británii ji přivedl do New Yorku, kde v roce 1938 debutovala na Broadwayi v produkci Mercury Theatre ve hře Heartbreak House George Bernarda Shawa po boku Orsona Wellese. Hollywoodská kariéra Producent Hal B. Wallis ji po zhlédnutí divadelního představení nabídl smlouvu s Warner Bros. Její americký filmový debut přišel v roce 1939 ve filmu Dark Victory po boku Bette Davis, kde ztvárnila roli Ann King, věrné přítelkyně hlavní hrdinky. Téhož roku následovala její nejslavnější role Isabelly Linton ve filmu Wuthering Heights režiséra Williama Wylera, kde hrála po boku Laurence Oliviera. Za tento výkon byla nominována na Oscara za nejlepší herečku ve vedlejší roli. Laurence Olivier později prohlásil, že Fitzgerald byla "jedinou věcí, která ve filmu stále obstojí". V 40. letech pokračovala v hollywoodských filmech jako Shining Victory (1941), The Gay Sisters (1942), Watch on the Rhine (1943) a Wilson (1944). Významnou roli ztvárnila také v intrikánském snímku Three Strangers (1946), kde excelovala po boku Sydney Greenstreeta a Petera Lorreho. Pozdější kariéra Fitzgerald se často dostávala do konfliktů se studiovým vedením, což negativně ovlivnilo její kariéru. Podobně jako Bette Davis a Olivia de Havilland odmítala role, které se jí nelíbily, a studio ji za to suspendovalo. V 50. letech měla jen málo filmových příležitostí, ale v 60. letech se prosadila jako charakterní herečka a její kariéra zažila oživení. Mezi její úspěšné filmy z tohoto období patří Ten North Frederick (1958), The Pawnbroker (1964) a Rachel, Rachel (1968). V 70. a 80. letech se objevila v řadě významných filmů, včetně Harry and Tonto (1974), za který získala nominaci na cenu Australského filmového institutu, a v komedii Arthur (1981), kde ztvárnila bohatou a excentrickou babičku hlavního hrdiny, kterého hrál Dudley Moore. Následovaly filmy jako Easy Money (1983), Poltergeist II: The Other Side (1986) a Arthur 2: On the Rocks (1988). Divadelní a televizní tvorba Fitzgerald se v 70. letech triumfálně vrátila na divadelní scénu. V roce 1971 sklidila uznání za roli Mary Tyrone v inscenaci Long Day's Journey Into Night. Objevila se také v dalších významných divadelních produkcích, včetně The Glass Menagerie, The Shadow Box a A Touch of the Poet s Jasonem Robardsem. V roce 1976 vytvořila vlastní kabaretní představení Streetsongs, které později uváděla v newyorských nočních klubech. Za režii hry Mass Appeal získala nominaci na cenu Tony. V televizi se objevila v seriálech jako Alfred Hitchcock Presents, St. Elsewhere, The Golden Girls a Cagney and Lacey. Za svůj výkon v epizodě NBC Special Treat "Rodeo Red and the Runaways" získala cenu Daytime Emmy. V roce 1983 ztvárnila Rose Kennedy v minisérii Kennedy s Martinem Sheenem. Geraldine Fitzgerald zemřela 17. července 2005 v New Yorku po dlouhém boji s Alzheimerovou chorobou.