Isabel Rocatti

Isabel Rocatti, narozená v roce 1958 v Burjassotu ve Valencii (Španělsko), je uznávaná španělská herečka a divadelní režisérka. Její plné jméno je Maria Isabel Rocatti i Campos. Vystudovala dramatické umění na Institut del Teatre v Barceloně a svou hereckou kariéru zahájila v 18 letech. Počátky kariéry a divadelní tvorba Isabel Rocatti začínala svou kariéru ve Valencii, kde pracovala tři roky s divadelní skupinou PTV v inscenacích jako Dansa de la llança de paper. Po studiích na Institut del Teatre v Barceloně se v letech 1983-1986 stala členkou prestižní divadelní společnosti Els Joglars, kde účinkovala v představeních Teledeum a Virtuosos de Fontainebleau. Během své bohaté divadelní kariéry spolupracovala s významnými režiséry jako Juan Carlos Martel, Sílvia Munt, Víctor Conde, Paco Azorín a Carles Alfaro. Mezi její významné divadelní role patří účinkování v inscenacích jako La ratonera (Agatha Christie), El Florido Pensil (niñas), Joc de miralls (Annie Baker) nebo Casa de nines, 20 anys després (Lucas Hnath). V roce 2003 a 2004 vyučovala divadelní kurzy v asociaci "Actores y Actrices Profesionales Valencianos". Filmová kariéra Ve filmové tvorbě se Isabel Rocatti prosadila v několika významných snímcích, mezi které patří Summer 1993, The Longest Distance, My Emptiness and I, What the Future Holds, Ni oblit ni perdó, Tres dies amb la família, L'arbre de les cireres a Life in the Abyss. Za svůj výkon ve filmu L'arbre de les cireres (The Cherry Tree) režiséra Marca Rechy získala prestižní ocenění Premi Tirant pro nejlepší herečku v hlavní roli. V tomto filmu z roku 1998 ztvárnila jednu z hlavních postav v příběhu odehrávajícím se v malé vesnici poblíž Valencie, kde se protínají osudy čtyř lidí - dítěte, zloděje a dvou lékařů. V oceňovaném filmu Summer 1993 (Estiu 1993) z roku 2017 ztvárnila babičku hlavní hrdinky Fridy, kde její postava učí vnučku modlitbu jako způsob, jak se spojit s její zesnulou matkou, a ujišťuje ji, že ji matka velmi milovala. Televizní tvorba Isabel Rocatti se výrazně prosadila i v televizní tvorbě. V roce 2001 účinkovala v seriálu TV3 Temps de silenci (Čas ticha) a od roku 2005 hrála v populárním seriálu Ventdelplà, který běžel až do roku 2010 a měl celkem 365 epizod. V těchto seriálech ztvárnila postavy Victòrie (Temps de silenci) a Marcely (Ventdelplà), díky kterým se stala v Katalánsku velmi populární. V roce 2018 se objevila v minisérii What the Future Holds (El día de mañana), kde ztvárnila postavu Tía ve čtyřech epizodách. Mezi její další televizní role patří účinkování v seriálech Senyor Retor (2011) pro Canal 9, kde se objevila ve 26 epizodách, a La Vall (2018) pro À Punt. V roce 2016 se také objevila v populárním španělském seriálu La Que Se Avecina v epizodě 119. Ocenění a uznání Během své kariéry získala Isabel Rocatti řadu ocenění. Kromě již zmíněné ceny Premi Tirant za nejlepší ženský herecký výkon ve filmu L'arbre de les cireres (1999) obdržela také Cenu kritiky za Una Alaska Particular (2003), Cenu za scénická umění pro nejlepší herečku za Una Alaska Particular (2004) a Cenu kritiky za L'altre (1998) udělenou kritiky valencijských divadel. Isabel Rocatti je všestrannou umělkyní, která kromě herectví působí také jako divadelní režisérka. Její vzdělání v dramatickém umění na Institut del Teatre v Barceloně doplnila řadou specializovaných kurzů a workshopů, včetně studia u Compañía Nacional de Teatro Clásico, Néstora Eidera, Carol Rosenfeld a dalších významných osobností divadelního světa. Po svém působení v Els Joglars se usadila převážně v Barceloně, kde pokračovala ve své bohaté divadelní, filmové a televizní kariéře.