Sergio Surraco

Sergio Surraco, narozen 16. srpna 1978 v Lomas de Zamora, Buenos Aires, Argentina, je argentinský herec, který se prosadil v divadle, televizi i filmu. Počátky kariéry Sergio Surraco se o herectví začal zajímat již v dospívání, částečně díky vlivu svého otce, který vyučoval film a věnoval se režii. V sedmnácti letech začal navštěvovat herecké kurzy pod vedením Alejandry Boero a později pokračoval ve studiu u uznávaného argentinského pedagoga Agustína Alezza. Jeho herecká dráha začala v roce 1997, kdy se objevil ve filmu 24 Hours (Something It's Explosive) režiséra Luise Baroneho. Následně získal menší role v televizních seriálech jako De corazón (1997), Gasoleros (1998), Verano del 98 (1999) a Buenos vecinos (2000). Televizní průlom V roce 2001 Sergio Surraco získal větší pozornost díky roli Federica Palaciose v telenovele Enamorarte vysílané na stanici Telefe. V následujících letech se objevil v řadě úspěšných televizních projektů. V roce 2004 účinkoval v seriálu Padre Coraje, který se stal jedním z jeho nejznámějších televizních počinů. V roce 2005 se připojil k hlavnímu obsazení telenovely Hombres de honor a v roce 2006 ztvárnil postavu Robyho v seriálu Collar de Esmeraldas. Jeho televizní kariéra pokračovala rolemi v projektech jako Mujeres de nadie (2007), Lalola (2008) a Caín y Abel (2010). Významné role a projekty Jednou z jeho nejvýraznějších rolí byla postava Cosmeho Capogrecco v telenovele Herederos de una venganza (Legacy of Revenge) vysílané v letech 2011-2012 na kanálu El trece. V tomto seriálu ztvárnil komplexní postavu, která udržovala romantický vztah s postavou Miguela, kterou hrál Victorio D'Alessandro. Herederos de una venganza byl úspěšný argentinský seriál, jehož děj se odehrával ve fiktivní vesnici Vidisterra. V roce 2019 se Surraco objevil v seriálu Bia vysílaném na Disney Channel Latinská Amerika, kde ztvárnil jednoho z hlavních antagonistů, Antonia Gutiérreze. Jeho postava byla otcem Victora a Lucase a adoptivním otcem Alexe. Na první pohled působil jako smířlivá osoba rodiny Gutiérrezových, ale ve skutečnosti skrýval strašná tajemství a manipuloval se svými blízkými, aby je zakryl. Byl ochoten udělat cokoli, aby jeho lži nevyšly najevo. Filmová kariéra V kinematografii se Sergio Surraco prosadil v několika významných projektech. Zazářil v hudebním dramatu La vida anterior (2013) režiséra Ariela Broitmana, kde sdílel plátno s Esmeraldou Mitre a Elenou Roger. V tomto filmu ztvárnil postavu Federica, v jehož ateliéru Ana (Elena Roger) čte jeho zápisník a prohlíží si jeho obrazy, přičemž evokuje nejpodstatnější momenty svého předchozího života. Téhož roku také ztvárnil mladého Rodolfa Galimbertiho ve filmu Puerta de Hierro, el exilio de Perón, který režíroval Víctor Laplace. V roce 2016 se Surraco objevil ve válečném dramatu Soldado Argentino solo conocido por Dios (Argentine Soldier Known Only to God) režiséra Rodriga Fernándeze Englera. Film vypráví příběh tří mladých lidí z malého města v Traslasierra v provincii Córdoba, kteří jsou navždy proměněni válkou o Falklandy/Malvíny. Jeho filmografie zahrnuje také tituly jako Yo, traidor, Por un tiempo, En la cabeza de papá, Gato negro a Operación México, un pacto de amor. Divadelní tvorba Sergio Surraco je také uznávaným divadelním hercem. Interpretoval řadu klasických textů, včetně děl jako La celestina, Numancia, Yerma, Otelo a La profesión de la señora Warren. Spolupracoval s významnými režiséry jako Daniel Veronese, Daniel Suárez Marzal a Villanueva Cosse. Jeho divadelní kariéra začala kolem roku 2001 v alternativním divadle s inscenací Esa no fue la intención v divadle Andamio 90 a pokračovala až k prestižním produkcím jako Mucho ruido y pocas nueces pod režijním vedením Barney Finna v divadle San Martín. V novější době ztvárnil postavu Chance ve hře Dulce pájaro de juventud (Sladký pták mládí) od Tennessee Williamse, kde hrál po boku Beatriz Spelzini pod režijním vedením Oscara Barney Finna. V roce 2022 účinkoval v divadelní hře La pipa de la paz, kterou režírovala Alicia Muñoz, kde hrál syna Felisy, kterou ztvárnila Betiana Blum.