Alessandra Vanzi

Alessandra Vanzi, narozená 7. prosince 1955 v Římě, Itálie, je italská herečka, divadelní režisérka a producentka. Jako dcera režiséra Luigiho Vanziho se již od mládí pohybovala v uměleckém prostředí, což významně ovlivnilo její profesní směřování. Divadelní kariéra Alessandra Vanzi začala svou uměleckou dráhu v divadelním prostředí. Klíčovým momentem pro její kariéru byla účast na workshopu vedeném polským divadelním režisérem Jerzym Grotowským na Benátském bienále v roce 1975. Téhož roku založila společně s Giorgiem Barberio Corsettim a Marcem Solarim avantgardní divadelní skupinu La Gaia Scienza (pojmenovanou podle díla Friedricha Nietzscheho), která se stala jednou z nejvýznamnějších italských divadelních skupin druhé poloviny 70. let a počátku 80. let. Jejich první představení La rivolta degli oggetti (1976) již naznačilo inovativní přístup skupiny, která překračovala hranice performance a živého představení. Po rozpadu skupiny v roce 1984 založila s Marcem Solarim divadelní společnost Solari-Vanzi, která pokračovala v experimentálním přístupu k divadlu. Od roku 2003 je spoluzakladatelkou kulturní asociace Temperamenti, kde působí jako umělecká ředitelka, herečka, autorka a režisérka. Filmová kariéra Vedle intenzivní divadelní činnosti se Alessandra Vanzi prosadila i ve filmovém průmyslu, kde spolupracovala s významnými italskými i mezinárodními režiséry. Mezi její nejznámější filmové role patří účinkování ve filmu Stealing Beauty (1996) režiséra Bernarda Bertolucciho, kde ztvárnila postavu Marty v příběhu o americké dívce, která přijíždí do Toskánska. Dále se objevila ve filmu The Talented Mr. Ripley (1999) režiséra Anthonyho Minghelly, kde hrála matku Silvany v psychologickém thrilleru odehrávajícím se v Itálii 50. let. V roce 2006 ztvárnila roli starší jeptišky ve filmu The Omen, který je remakem klasického hororu z roku 1976 o adoptovaném synovi ďábla. Mezi její další významné filmy patří řecký dobrodružný snímek Mania (1985) režiséra Giorgose Panousopoulose, kde hrála hlavní roli Zoi, a italské drama La mia generazione (My Generation, 1996) režisérky Wilmy Labate, kde ztvárnila prostitutku v příběhu o politickém vězni převáženém napříč Itálií. Alessandra Vanzi se objevila také ve filmech Lontano da dove (1983), Hotel paura a v experimentálním snímku Transfert per camera verso Virulentia. Spolupracovala s dalšími významnými režiséry jako Jane Campion a podílela se na filmech The Portrait of a Lady a Me and You. Umělecká spolupráce Během své kariéry Alessandra Vanzi úzce spolupracovala s režisérem Albertem Grifim, který byl jejím životním partnerem. Její umělecký přístup je charakteristický propojením divadelních a filmových technik, s důrazem na fyzickou přítomnost a experimentální přístup k prostoru a pohybu. Její práce v divadle i ve filmu odráží její zájem o avantgardní umělecké formy a inovativní narativní postupy. Alessandra Vanzi představuje významnou osobnost italské kulturní scény, která svou tvorbou překračuje hranice mezi divadlem a filmem a přináší do obou médií svůj jedinečný umělecký pohled.