Otar Zautashvili: Nejlepší filmy a seriály

?

Pro výpočet aktuálního kariérního skóre využíváme uživatelské hodnocení u filmů a seriálů skrz celou kariéru tvůrce. Největší váhu pro výpočet mají poslední díla kariéry. Výsledné číslo ovlivňuje také popularita, oblíbenost a získání filmového ocenění.

Pro výpočet kariérního skóre nebyly splněny podmínky.

Otar Zautashvili: Filmy a seriály

  • Mkhiaruli romani
    Mkhiaruli romani (1972)
    Film
    Dato, zamilovaný do Eky, dcery výběrčího daní Ippolita, se ocitá v nebezpečí. Obklopen útočníky, Ippolite, v domnění, že Dato je bandita, se ho snaží zajmout s úmyslem předat ho policii. Navzdory tomu se Datovi a Ece, kteří se často ocitli v potížích, podaří vzít bez Ippolitova souhlasu. Ippolita velmi rozruší, když vidí Data jako svého zetě, ale jak se pravda vyjasňuje, šťastný pár se vydává na svatební cestu.
    77%
    Dato, zamilovaný do Eky, dcery výběrčího daní Ippolita, se ocitá v nebezpečí. Obklopen útočníky, Ippolite, v domnění, že Dato je bandita, se ho snaží zajmout s úmyslem předat ho policii. Navzdory tomu se Datovi a Ece, kteří se často ocitli v potížích, podaří vzít bez Ippolitova souhlasu. Ippolita velmi rozruší, když vidí Data jako svého zetě, ale jak se pravda vyjasňuje, šťastný pár se vydává na svatební cestu.
    1
  • Kvevri
    Kvevri (1971)
    FilmRole: Policeman Pavle
    76%
    2
  • Když padá listí
    Když padá listí (1966)
    FilmRole: Shota
    Mladí absolventi tbiliského institutu nastoupili do vinařského podniku jako specialisté na výrobu vína. Zatímco Otar byl umístěn do laboratoře, Niko pracoval u sudů ve sklepech. Když jednoho dne ředitel nařídil stáčet nekvalitní víno, postavil se Niko proti tomu. Základem vyprávění Ioselianiho filmu není pouze společenská kritika, namířená na jeden z typických vývozních artiklů země. Snímek, v době vzniku u nás přirovnávaný k Černému Petrovi (1963) Miloše Formana, sleduje v několika dnech i život v gruzínské metropoli. Hlavní hrdina Niko je prvním z Ioselianiho „básníků všednosti“. Zamiloval se do své kolegyně, zalévá květiny na balkoně, chodí na nedělní procházky…
    Žánry:DramaRomantický
    71%
    Mladí absolventi tbiliského institutu nastoupili do vinařského podniku jako specialisté na výrobu vína. Zatímco Otar byl umístěn do laboratoře, Niko pracoval u sudů ve sklepech. Když jednoho dne ředitel nařídil stáčet nekvalitní víno, postavil se Niko proti tomu. Základem vyprávění Ioselianiho filmu není pouze společenská kritika, namířená na jeden z typických vývozních artiklů země. Snímek, v době vzniku u nás přirovnávaný k Černému Petrovi (1963) Miloše Formana, sleduje v několika dnech i život v gruzínské metropoli. Hlavní hrdina Niko je prvním z Ioselianiho „básníků všednosti“. Zamiloval se do své kolegyně, zalévá květiny na balkoně, chodí na nedělní procházky…
    Žánry:DramaRomantický
    3
  • XIX saukunis qartuli qronika
    XIX saukunis qartuli qronika (1979)
    Film
    71%
    4
  • Tisíc a jeden recept zamilovaného kuchaře
    Tisíc a jeden recept zamilovaného kuchaře (1996)
    Film
    Že život může být pro umělce vděčným zdrojem inspirace, že stačí z reality zachytit impuls a pak jej svým géniem dotvářet ve strhující příběh, toho je příkladem tvorba Irakli Kvirikadzeho, vynikajícího scenáristy a režiséra, obratně se pohybujícího na poli mystifikace i poetického vyprávění. Ukázkou jeho mistrovství může být snímek Tisíc a jeden recept zamilovaného kuchaře, který do filmové podoby převedla jeho manželka, režisérka Nana Džordžadzeová.

    Tragikomedie o francouzském kuchaři Pascalu Ichacovi, který na začátku 20. století cestuje po světě, sbírá recepty a teprve v Gruzii se usadí natrvalo, protože se tam zamiluje do půvabné kněžny, vychází z faktu, že v Tbilisi skutečně byla vyhlášená francouzská restaurace, kde se připravovaly vynikající pokrmy. Jejímu majiteli pocházejícímu ze země galského kohouta se však stala osudnou Říjnová revoluce. Do města dorazila Rudá armáda, obsadila jeho podnik a Francouze vystěhovali na půdu, kde musel čichat nelibé pachy z levných jídel krasnoarmějců. Zubožený kuchař časem zemřel. Zlí jazykové tvrdí, že hlady...

    Irakli Kvirikadze obohatil dramaticky nosný námět o romantizující prvek a při modelování hlavní postavy myslel na francouzského herce Pierra Richarda, s nímž se Džordžadzeová seznámila na festivalu v Cannes, kde v roce 1987 získala ocenění za svůj debut Robinsonáda aneb Můj anglický dědeček. Zaujal ji svým kultivovaným vystupováním, kontrastujícím s roztržitým chováním postaviček, jimiž se zapsal do paměti diváků. Richard nabídku spolupráce neodmítl a neprohloupil, na MFF v Karlových Varech 1996 byl vyhlášen nejlepším hercem festivalu, což bylo vůbec první ocenění jeho umělecké kariéry.

    Ovšem nejenom proto je film Tisíc a jeden recept zamilovaného kuchaře poutavou podívanou. Stoly se zde prohýbají pod dobrým jídlem, do číší se nalévá kvalitní víno, gruzínské zvyklosti se mísí s francouzskými a přitom tušíme blížící se tragédii, mrazivý závan dějinného vývoje. Celý příběh je přitom koncipován jako vyprávění ve vyprávění (mladík naslouchá historii své rodiny), svůj prostor zde naleznou i plátna naivního malíře Nika Pirosmaniho, které vyvolávají nostalgii po starých dobrých časech.

    Na úspěšnou spolupráci s Pierrem Richardem navázala Džordžadzeová o čtyři roky později ve filmu Léto ztracených polibků, v němž si herec zahrál starého námořníka, hledajícího se svou bárkou moře.

    (Tomáš Hála, LFŠ 2007)

    65%
    Že život může být pro umělce vděčným zdrojem inspirace, že stačí z reality zachytit impuls a pak jej svým géniem dotvářet ve strhující příběh, toho je příkladem tvorba Irakli Kvirikadzeho, vynikajícího scenáristy a režiséra, obratně se pohybujícího na poli mystifikace i poetického vyprávění. Ukázkou jeho mistrovství může být snímek Tisíc a jeden recept zamilovaného kuchaře, který do filmové podoby převedla jeho manželka, režisérka Nana Džordžadzeová.

    Tragikomedie o francouzském kuchaři Pascalu Ichacovi, který na začátku 20. století cestuje po světě, sbírá recepty a teprve v Gruzii se usadí natrvalo, protože se tam zamiluje do půvabné kněžny, vychází z faktu, že v Tbilisi skutečně byla vyhlášená francouzská restaurace, kde se připravovaly vynikající pokrmy. Jejímu majiteli pocházejícímu ze země galského kohouta se však stala osudnou Říjnová revoluce. Do města dorazila Rudá armáda, obsadila jeho podnik a Francouze vystěhovali na půdu, kde musel čichat nelibé pachy z levných jídel krasnoarmějců. Zubožený kuchař časem zemřel. Zlí jazykové tvrdí, že hlady...

    Irakli Kvirikadze obohatil dramaticky nosný námět o romantizující prvek a při modelování hlavní postavy myslel na francouzského herce Pierra Richarda, s nímž se Džordžadzeová seznámila na festivalu v Cannes, kde v roce 1987 získala ocenění za svůj debut Robinsonáda aneb Můj anglický dědeček. Zaujal ji svým kultivovaným vystupováním, kontrastujícím s roztržitým chováním postaviček, jimiž se zapsal do paměti diváků. Richard nabídku spolupráce neodmítl a neprohloupil, na MFF v Karlových Varech 1996 byl vyhlášen nejlepším hercem festivalu, což bylo vůbec první ocenění jeho umělecké kariéry.

    Ovšem nejenom proto je film Tisíc a jeden recept zamilovaného kuchaře poutavou podívanou. Stoly se zde prohýbají pod dobrým jídlem, do číší se nalévá kvalitní víno, gruzínské zvyklosti se mísí s francouzskými a přitom tušíme blížící se tragédii, mrazivý závan dějinného vývoje. Celý příběh je přitom koncipován jako vyprávění ve vyprávění (mladík naslouchá historii své rodiny), svůj prostor zde naleznou i plátna naivního malíře Nika Pirosmaniho, které vyvolávají nostalgii po starých dobrých časech.

    Na úspěšnou spolupráci s Pierrem Richardem navázala Džordžadzeová o čtyři roky později ve filmu Léto ztracených polibků, v němž si herec zahrál starého námořníka, hledajícího se svou bárkou moře.

    (Tomáš Hála, LFŠ 2007)

    5

Našli jste chybu nebo něco chybí? Napište nám.