Joy Westmore

Joy Westmore (rozená Grisold; 13. března 1932 – 5. listopadu 2020) byla australská herečka, jejíž kariéra zahrnovala divadlo, rozhlas, televizi a dabingovou tvorbu. Počátky kariéry Joy Westmore začala svou hereckou kariéru v roce 1950. Jako mezzosopranistka se v pozdních 40. letech účastnila pěveckých soutěží a recitálů. Pracovala v kanceláři rozhlasové stanice 3UZ, kde se později prosadila jako hlasatelka reklam. V roce 1960 se provdala za Briana Westmora, se kterým měla čtyři děti - Adama, Harriet, Lucy a Emily. Po návratu z šestiletého pobytu ve Velké Británii se na popud svého přítele Grahama Kennedyho vrátila k herectví a začala účinkovat v komediálních skečích v pořadu The Graham Kennedy Show na stanici Channel 9. V roce 1974 přešla do The Ernie Sigley Show, kde vystupovala po boku dalších komiků. Televizní kariéra Joy Westmore debutovala na televizní obrazovce v televizním filmu The Sentimental Bloke. Následně se objevila v seriálech The Sullivans a Bellbird. Mezinárodní věhlas jí však přinesla role v australském vězeňském dramatu Prisoner (známém také jako Prisoner: Cell Block H), kde ztvárnila přátelskou, ale značně neefektivní dozorkyni Joyce Barry. V seriálu účinkovala od první sezóny v roce 1979 až do závěrečného dílu v roce 1986, přičemž její postava se později provdala za vězeňského kuchaře Mervyna Pringla (hrál ho Ernie Bourne). Za tuto roli získala prestižní Penguin Award. V seriálu se objevila ve více než 240 epizodách a umístila se na 10. místě v žebříčku herců s nejvyšším počtem epizod v tomto kultovním seriálu. Po skončení Prisoner ztvárnila paní Blanche White v australské televizní herní show Cluedo. V populárním seriálu Neighbours (Sousedé) se objevila dvakrát - v roce 1991 jako paní Forster a v roce 2003 jako Nancy Bliss, babička postavy Dee Bliss, kterou hrála Madeleine West. Mezi její další televizní role patřily účinkování v seriálech Cop Shop, The Worst Day of My Life, Col'n Carpenter, Embassy, The Damnation of Harvey McHugh, Waiting at the Royal, Fergus McPhail, Blue Heelers, The Librarians a It's a Date. Filmová tvorba Joy Westmore se objevila jako komparzistka ve filmu On the Beach (1959). Mezi její další filmové role patřily menší postavy ve snímcích Summerfield, The Odd Angry Shot (kde hrála Billovu matku), Annie's Coming Out (jako recepční), Nightmares a A Slice of Life. Za jednu z jejích nejvýraznějších filmových rolí je považována postava utlačované Lady Gwen v komedii Les Patterson Saves the World (1987), kde hrála po boku Barryho Humphriese. Účinkovala také v krátkých filmech, včetně oceňované komedie The Op Shop (2011). Divadelní a další tvorba Po delší přestávce se Joy Westmore vrátila na divadelní prkna v roce 1987 jako Matka představená v populární hudební komedii Nunsense. Pro Melbourne Theatre Company ztvárnila paní Ryan ve hře The Touch of Silk a spolupracovala s režisérem Rogerem Hodgmanem na inscenacích Hedda Gabler (jako teta Julie), The House of Blue Leaves (jako hlavní jeptiška), The Grapes of Wrath (jako babička) a Lady Windermere's Fan (jako Lady Jedburgh). V roce 2000 hrála generála Cartwrighta v muzikálu Guys and Dolls v melbournském State Theatre. Joy Westmore byla také známá svými vystoupeními po boku Barryho Humphriese a jeho alter ega Dame Edny Everage. Kromě herectví se věnovala i dabingu, namluvila audioknihy a působila jako veřejná mluvčí. V roce 2013 ukončila hereckou kariéru, aby se soustředila na dabingovou práci, a později odešla do důchodu po diagnóze demence. Zemřela 5. listopadu 2020 ve věku 88 let po dlouhém boji s touto nemocí.