Pilar Bardem

Pilar Bardem, narozená 14. března 1939 v Seville, Španělsko, zemřela 17. července 2021 v Madridu, byla významnou španělskou herečkou. Pocházela z umělecké rodiny – byla dcerou herců Rafaela Bardema a Matilde Muñoz Sampedro, sestrou režiséra Juana Antonia Bardema a matkou herců Javiera, Carlose a Mónicy Bardemových. Rané období a začátky kariéry Narodila se v Seville, kde její rodiče v té době pracovali s divadelní společností Carmen Díaz. Tři měsíce po narození se s rodinou přestěhovala do Barcelony a později do Madridu, kde strávila dětství. Ve třinácti letech poprvé cestovala s divadelním turné, kdy doprovázela své rodiče. Na jevišti debutovala v osmnácti letech v inscenaci Mourning Becomes Electra. Původně studovala medicínu v Madridu, ale studia brzy opustila a začala pracovat jako modelka. Její herecká kariéra se naplno rozběhla po rozvodu, kdy se přestěhovala z Kanárských ostrovů do Madridu a začala přijímat menší role v divadle, filmu, televizi a zarzuelových operetách. Filmová kariéra a významné role Skutečný průlom v její kariéře přišel v roce 1995 s filmem Nobody Will Speak of Us When We're Dead (Nadie hablará de nosotras cuando hayamos muerto) režiséra Agustína Díaze Yanese, kde ztvárnila roli matky hlavní hrdinky. Za tento výkon získala prestižní cenu Goya za nejlepší herečku ve vedlejší roli a také cenu Actors Union Award. Film byl uveden na festivalu v San Sebastiánu a získal celkem osm cen Goya. Po tomto úspěchu následovaly další významné role ve filmech jako Airbag (1996) režiséra Juanmy Bajo Ulloa, Live Flesh (Carne trémula, 1997) Pedra Almodóvara, kde se objevila po boku své budoucí snachy Penélope Cruz, a Captain Pantoja and the Special Services (Pantaleón y las visitadoras, 1999) režiséra Francisca Lombardiho. V roce 2004 ztvárnila hlavní roli ve filmu María querida režiséra Josého Luise Garcíi Sáncheze, biografii o Maríi Zambrano, za kterou získala Stříbrný klas na festivalu ve Valladolidu (SEMINCI) a byla znovu nominována na cenu Goya. V roce 2006 se objevila ve filmu Alatriste režiséra Agustína Díaze Yanese a v La bicicleta Sigfrida Monleóna. Televizní a divadelní tvorba Vedle filmové kariéry byla Pilar Bardem aktivní i v televizních seriálech. Účinkovala v populárních španělských seriálech jako Hermanas, Ketty no para, El Inquilino, Abierto 24 horas, Amar en tiempos revueltos, Doctor Mateo, Hospital Central a Cuéntame cómo pasó. V letech 2005-2007 hrála v seriálu Amar en tiempos revueltos, který se odehrával během španělské občanské války a v období Francovy diktatury. Její divadelní kariéra zahrnovala řadu inscenací, jednou z posledních byla 5 mujeres.com, za kterou získala několik ocenění. Byla také aktivní v dabingu – v roce 1998 namluvila roli Dory ve španělské verzi brazilského filmu Central do Brasil. Ocenění a uznání Během své kariéry získala Pilar Bardem řadu ocenění. Kromě ceny Goya za nejlepší herečku ve vedlejší roli obdržela také cenu Premios ACE za nejlepší herečku ve vedlejší roli, cenu Valladolid International Film Festival za nejlepší herečku a dvě ceny Spanish Actors Union Awards. Byla také držitelkou Zlaté medaile za zásluhy v oblasti výtvarného umění. V letech 2002 až 2018 působila jako prezidentka organizace Artistas Intérpretes, Sociedad de Gestión a její nadace. Osobní život a aktivismus Pilar Bardem byla známá nejen jako herečka, ale také pro své levicové politické názory. Byla blízká straně Sjednocená levice a během Francovy diktatury udržovala kontakty s ilegální Komunistickou stranou. Bojovala za pracovní práva herců, občanská práva žen a liberálnější katolickou církev. V roce 2003 se spolu s dalšími španělskými herci postavila proti rozhodnutí španělské vlády vyslat vojáky do Iráku. V roce 2004 kandidovala za Sjednocenou levici do Evropského parlamentu, ale nebyla zvolena. Byla také hlasitou podporovatelkou saharské věci. V říjnu 1961 se provdala za Josého Carlose Encinase Doussinague, s nímž měla čtyři děti. Její syn Javier Bardem se stal mezinárodně uznávaným hercem, který v roce 2008 získal Oscara za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli ve filmu No Country for Old Men. Svou cenu věnoval právě své matce Pilar. Svůj poslední filmový výkon podala v roce 2015 ve filmu Gipsy King. V roce 2017 pro ni její děti připravily překvapivý hold, kterého se zúčastnilo 1 300 umělců. Zemřela 17. července 2021 v Madridu ve věku 82 let na komplikace spojené s plicním onemocněním.