Sonia Viviani

Sonia Viviani, narozená v roce 1958 v Římě, Itálie, je bývalá italská herečka a modelka, která se proslavila především svými rolemi v italském exploatačním filmu a dvou uznávaných tureckých filmech v 70. letech. Počátky kariéry Sonia Viviani se dostala k filmu v raném věku díky práci svého otce ve studiích Cinecittà. Svou hereckou kariéru zahájila v roce 1974 ve filmu Blood Brothers (I guappi) režiséra Pasquala Squitieriho. Poté, co se setkala s Tonym Askinem, který se stal jejím agentem, následovala řada rolí. První významnější role přišla ve filmu Un urlo dalle tenebre (The Return of Exorcist) režiséra Franca lo Cascia v roce 1975. Její první hlavní role však přišly ve dvou filmech tureckého režiséra Osmana F. Sedena: Teşekkür Ederim Büyükanne (1975), adaptaci filmu Marino Girolamiho Lover Boy, a Delicesine (1976), adaptaci románu Irvinga Wallace The Fan Club, kde se objevila po boku významných tureckých herců Kadira İnanıra a Fikreta Hakana. Vrchol kariéry v exploatačním filmu Filmy Sonie Viviani od poloviny 70. let do 80. let pokrývaly mnoho exploatačních žánrů. Hrála v italských erotických komediích (commedia sexy all'italiana), jako byl L'adolescente (1976) režiséra Alfonsa Brescia. Objevila se také v nacistickém exploatačním filmu KZ9 - Lager di Sterminio (SS Extermination Love Camp, 1977) režiséra Bruna Matteiho. Jednou z jejích nejznámějších rolí byla postava Cindy v zombie filmu Nightmare City (Incubo sulla città contaminata, 1980) režiséra Umberta Lenziho. Její filmografie zahrnuje také giallo filmy jako The Bloodstained Shadow (Solamente nero, 1978) a The Scorpion with Two Tails (Assassinio al cimitero etrusco, 1983) režiséra Sergia Martina. Pozdější kariéra a další projekty V roce 1985 se Viviani objevila ve fantasy filmu The Adventures of Hercules (Le avventure dell'incredibile Ercole) režiséra Luigiho Cozziho, kde ztvárnila postavu Glaucie po boku Lou Ferrigna. V 80. letech se Sonia Viviani objevovala také na obálkách a v obrazových reportážích různých pánských časopisů, včetně francouzské edice Playboye a italské edice Penthouse, zejména díky své údajné podobnosti s princeznou Caroline z Monaka. Mezi její další filmy patří Under Siege (1980), Frittata all'italiana a Da Corleone a Brooklyn. Konec kariéry Svou hereckou kariéru Sonia Viviani ukončila v roce 1994 filmem Le nuove comiche (The New Comics) režiséra Neriho Parentiho, kde se objevila po boku známých italských komiků Paola Villaggia a Renata Pozzetta. Tento film byl třetím dílem populární italské komediální série a Viviani v něm ztvárnila roli manželky soudce Parentiho. Po tomto filmu se Sonia Viviani stáhla z filmového průmyslu a ukončila svou více než dvacetiletou hereckou kariéru.