Arnaud Viard

Arnaud Viard, narozen 22. srpna 1965 v Lyonu ve Francii, je francouzský herec, režisér a scenárista. Jako druhý z pěti sourozenců strávil dětství ve městě Fixin a nyní žije v Paříži. Jeho sestra Virginie Viard je uznávanou módní návrhářkou a od roku 2019 působí jako umělecká ředitelka módního domu Chanel. Začátky kariéry Po absolvování obchodní školy pracoval Arnaud Viard nejprve v reklamě v New Yorku a Londýně. Jeho život však nabral nový směr, když ve věku 25 let zhlédl film Petera Weira Společnost mrtvých básníků, který ho inspiroval k herecké dráze. Následně studoval dva roky na prestižní herecké škole Cours Florent v Paříži, než byl angažován Robertem Hosseinem v inscenaci Gorkého Na dně. Jeho herecká kariéra začala v roce 1994 filmem Une nounou pas comme les autres, zatímco souběžně rozvíjel svůj talent pod vedením významných režisérů jako Patrice Chéreau, Tonie Marshall či Jean-Pierre Améris. Režijní tvorba Viardova režijní dráha začala krátkými filmy, mezi něž patří La Fleur a la bouche (1996), Oui, d'apres Bourbon Busset (2001) a Haiku, Rose Victoria (2002). Zlomovým momentem v jeho kariéře byl rok 2004, kdy napsal a režíroval svůj první celovečerní film Clara et moi. Tento romantický příběh odehrávající se v Paříži s Julienem Boisselierem a Julie Gayet v hlavních rolích získal pozitivní ohlas kritiky pro svůj upřímný pohled na moderní vztahy a komunikaci mezi muži a ženami. Po více než desetileté pauze se Viard vrátil k režii svým druhým celovečerním filmem Arnaud fait son 2e film (2015), v němž sám ztvárnil hlavní roli. Film, původně nazvaný Un nouveau souffle, je částečně autobiografický a sleduje příběh 45letého režiséra, který se snaží natočit svůj druhý film a zároveň řeší osobní krizi. V roce 2019 adaptoval sbírku povídek Anny Gavaldy pod názvem I Wish Someone Were Waiting for Me Somewhere (Je voudrais que quelqu'un m'attende quelque part), v němž účinkovali Jean-Paul Rouve, Alice Taglioni a Benjamin Lavernhe. Film vypráví příběh sourozenců, jejichž vztahy jsou zachyceny prostřednictvím kolektivních i individuálních narativních epizod. Jeho zatím posledním režijním počinem je Cléo, Melvil et moi (2023), intimní černobílý snímek natočený během prvního lockdownu v Paříži. Viard v něm hraje sám sebe – 55letého muže, který se nedávno rozešel s manželkou a využívá období izolace k péči o své dvě děti a k přehodnocení svého života. Film je opět silně autobiografický, přičemž v něm účinkují i jeho vlastní děti, Cléo a Melvil. Herecká kariéra Jako herec se Arnaud Viard prosadil v několika významných filmech. Mezinárodní pozornost získal rolí Jacquese Clementa ve filmu Paris Can Wait (2016), režijním debutu Eleanor Coppoly. V tomto road movie hrál po boku Diane Lane a Aleca Baldwina francouzského obchodního partnera filmového producenta, který nabídne jeho manželce, že ji odveze z Cannes do Paříže. Jejich cesta se promění v kulinářské a kulturní dobrodružství napříč Francií. V roce 2023 se objevil ve filmu Coup de chance, 50. celovečerním snímku Woodyho Allena a zároveň jeho prvním francouzsky mluveném filmu. Viard zde ztvárnil roli Pierra v příběhu o mladém páru, jehož pouto vede k manželské nevěře a nakonec ke zločinu. Film, v němž dále hrají Lou de Laâge, Melvil Poupaud a Niels Schneider, měl premiéru na Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách. Arnaud Viard se kromě filmové tvorby věnoval také televizní produkci, kde strávil osmnáct měsíců účinkováním v televizním pořadu na stanici TF1, což mu přineslo dosud největší viditelnost v jeho kariéře. Jeho všestranný talent a schopnost přecházet mezi režií, psaním a herectvím z něj činí jednu z pozoruhodných osobností současné francouzské kinematografie.