Marcella Valeri

Marcella Valeri, narozená 15. října 1919 v Itálii, zemřela 13. března 1992 v Římě, byla italská herečka, která se proslavila především svými rolemi v italské kinematografii a televizi v období 50. až 70. let 20. století. Filmová kariéra Marcella Valeri debutovala ve filmu v roce 1959 snímkem Nella città l'inferno (Hell in the City) režiséra Renata Castellaniho, kde se objevila po boku slavných italských hereček Anny Magnani a Giulietty Masiny. Film zachycoval drsnou realitu ženské věznice a stal se důležitým dílem italské kinematografie. V následujících letech spolupracovala s významnými italskými režiséry jako byli Mauro Bolognini, Valerio Zurlini a Elio Petri. V roce 1961 ztvárnila postavu Beppy ve filmu La viaccia režiséra Maura Bologniniho, kde hrál hlavní roli Jean-Paul Belmondo. V tomto snímku byla její postava dabována herečkou Lydií Simoneschi. Významné filmové role Mezi její další významné filmy patří I giorni contati (His Days Are Numbered) z roku 1962 režiséra Elia Petriho, kde hrála po boku Salva Randoneho v existenciálním dramatu o muži, který přehodnocuje svůj život po smrti vrstevníka. Ve stejném roce se objevila také ve filmu Cronaca familiare (Family Diary) režiséra Valeria Zurliniho s Marcellem Mastroiannim v hlavní roli. V roce 1967 ztvárnila roli Dorotey ve snímku L'uomo, l'orgoglio, la vendetta (Man, Pride and Vengeance) režiséra Luigiho Bazzoniho, což byl western inspirovaný novelou Carmen od Prospera Mériméea, s Francem Nerem a Klausem Kinskim v hlavních rolích. Televizní tvorba Vrcholem její kariéry byla role Euricley v televizním seriálu Odissea z roku 1968, který byl koprodukčním projektem italské RAI a francouzské televize. Tento osmidílný seriál režírovaný Francem Rossim, Mariem Bavou a Pierem Schivazappou byl adaptací Homérovy Odyssey a Marcella Valeri se v něm objevila ve všech osmi epizodách. Dále účinkovala v televizním seriálu Mastro Don Gesualdo (1964). Pozdější kariéra V 70. letech se objevila ve filmech Bubù (1971) režiséra Maura Bologniniho a Trastevere (1971) režiséra Fausta Tozziho. Její poslední známou filmovou rolí byla účast ve snímku Fontamara (1980) režiséra Carla Lizzaniho. Marcella Valeri byla součástí zlaté éry italské kinematografie a spolupracovala s mnoha významnými režiséry své doby, přestože často hrála menší, ale důležité role.