Sylvie Joly

Sylvie Joly (28. října 1934, Paříž, Francie – 4. září 2015, Paříž, Francie) byla francouzská herečka, komička a průkopnice žánru one-woman show. Začátky kariéry Sylvie Joly se narodila v Paříži v roce 1934. Již od dětství projevovala talent pro vystupování a bavení svého okolí. Po studiích práv se nejprve věnovala advokacii, ale po několika letech u soudu se rozhodla tuto profesi opustit a plně se věnovat své vášni pro komedii. Absolvovala kurzy dramatického umění u Tanii Balachové a zdokonalovala své jevištní dovednosti. Později také navštěvovala Petit Conservatoire de la Chanson pod vedením Mireille a kurz music-hallu v Olympii. Divadelní kariéra a one-woman show Sylvie Joly se rychle stala jednou z průkopnic žánru one-woman show ve Francii. Její sólová vystoupení se vyznačovala břitkým humorem a ironií. Mezi její nejznámější divadelní představení patří "Show bourgeois", "La vie c'est pas de la rigolade" (1982), "Ne riez jamais d'une femme qui tombe", "La cigale et la Joly" a "La si jolie vie de Sylvie Joly". Její komediální talent se naplno projevil v postavách, které vytvářela – často parodovala snobské měšťanky, hysterické televizní producentky nebo smolařky při zkouškách řidičského průkazu. Její vystoupení byla výsledkem spolupráce s blízkými lidmi, zejména s její sestrou Fanny a bratrem Thierrym, kteří se podíleli na psaní textů. Filmová kariéra Ve filmu debutovala v roce 1972 v snímku L'oeuf režiséra Jeana Hermana, kde ztvárnila menší roli. Skutečný průlom v její filmové kariéře přišel s filmem Going Places (Les valseuses, 1974) režiséra Bertranda Bliera, kde hrála po boku Gérarda Depardieu. Následovaly další filmy jako "Paul et Michèle" a "Salut l'artiste" (1973). V roce 1978 se objevila v dalším Blierově filmu Get Out Your Handkerchiefs (Préparez vos mouchoirs), který získal Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Pozdější filmová tvorba V 80. letech pokračovala v natáčení filmů jako "Calmos" (1976), "Vas-y maman" (1978) a "Un chien dans un jeu de quilles" (1982). Významnou roli ztvárnila ve filmu Le miraculé (1987) režiséra Jeana-Pierra Mockyho, kde hrála paní Fox Terrier po boku Michela Serraulta a Jeana Poireta. Za tento výkon byla nominována na Césara v kategorii nejlepší herečka ve vedlejší roli. V 90. letech se objevila ve filmu Les misérables (1995) režiséra Clauda Leloucha, což pro ni znamenalo významný úspěch. Následně spolupracovala s Jeanem-Marie Poirém na filmu Les visiteurs 2 (1998), kde hrála s Jeanem Reno a Christianem Clavierem. Poslední filmové role Na počátku nového tisíciletí pokračovala v natáčení filmů jako "Ça ira mieux demain" (1999) a Lucky Luke and the Daltons (Les Dalton, 2004), kde ztvárnila jednu ze svých posledních filmových rolí. Její poslední filmové vystoupení bylo ve snímku L'auberge rouge (2007) režiséra Gérarda Krawczyka. Osobní život a odkaz Sylvie Joly byla vdaná za Pierra Vitryho, s nímž měla dceru Mathilde a syna Gregoire. V říjnu 2010 veřejně oznámila, že trpí Parkinsonovou chorobou, o které se zmínila i ve své autobiografii "C'est votre vrai nom?". Nemoc jí postupně znemožnila vystupovat na jevišti. Zemřela 4. září 2015 v Paříži ve věku 80 let na srdeční zástavu. Sylvie Joly je považována za jednu z nejvýznamnějších francouzských komiček, která inspirovala mnoho dalších umělců, včetně Pierra Palmada, Muriel Robin a Florence Foresti. Její jedinečný styl humoru, charakteristický hlas a schopnost přesně vystihnout lidské slabosti z ní učinily nezapomenutelnou osobnost francouzské kultury.