Mark Snow

Mark Snow, narozený jako Martin Fulterman 26. srpna 1946 v Brooklynu v New Yorku, zemřel 4. července 2025 ve věku 78 let ve svém domě v Connecticutu. Byl americkým hudebním skladatelem, který se proslavil především svou prací pro film a televizi. Hudební začátky a vzdělání Narodil se do židovské rodiny v Brooklynu, jeho dědeček byl polský imigrant. Snow vyrůstal v hudebním prostředí - jeho otec byl bubeník a matka klavíristka. S hudbou začal v deseti letech, kdy se začal učit hrát na klavír. Později přidal do svého repertoáru i hru na hoboj a bicí nástroje. V roce 1964 absolvoval prestižní High School of Music and Art v New Yorku a následně studoval na renomované Juilliard School of Music. Během studií se spřátelil s Michaelem Kamenem, pozdějším filmovým skladatelem, se kterým se stali spolubydlícími. Společně založili hudební skupinu Emil and the Detectives, která se později přejmenovala na New York Rock & Roll Ensemble. Skupina podepsala smlouvu s Atlantic Records a Snow s nimi pět let koncertoval a nahrával. Začátky v televizní a filmové hudbě Po neúspěšném pokusu stát se hudebním producentem se Snow v roce 1974 přestěhoval do Los Angeles a začal se věnovat komponování. V této době také změnil své jméno z Martina Fultermana na Mark Snow. Jeho kariéra skladatele filmové a televizní hudby začala v roce 1975 prací na televizním seriálu Starsky and Hutch. Mezi jeho první významné projekty patřil televizní film The Boy in the Plastic Bubble (1976) s Johnem Travoltou. V následujících letech se etabloval jako jeden z nejvyhledávanějších televizních skladatelů, když komponoval hudbu pro populární seriály jako Hart to Hart, The Love Boat, Dynasty, Cagney & Lacey a T.J. Hooker. Akta X a mezinárodní úspěch Skutečný průlom v jeho kariéře přišel v roce 1993, kdy byl osloven Chrisem Carterem, aby složil hudbu pro nový sci-fi seriál Akta X (The X-Files). Snow vytvořil ikonickou znělku, která se stala jednou z nejrozpoznatelnějších televizních melodií všech dob. Zajímavostí je, že charakteristický zvuk znělky vznikl náhodou, když Snow omylem položil loket na klávesy syntezátoru, na kterém byl zapnutý efekt echa. Zaujatý tímto éterickým zvukem jej použil jako základ pro zbytek skladby. Znělka byla v roce 1996 vydána jako singl a dosáhla značného úspěchu v hitparádách - ve Francii se dostala na první místo a ve Velké Británii na druhé. Snow složil hudbu pro všech více než 200 epizod původní série Akta X (1993-2002) i pro její pozdější oživení (2015-2018). Vytvořil také hudbu pro dva celovečerní filmy Akta X a pro spin-off seriál The Lone Gunmen. Jeho práce na Aktech X mu vynesla šest nominací na cenu Emmy. Další významné televizní projekty Snow pokračoval ve spolupráci s Chrisem Carterem i na jeho dalších seriálech, včetně Millennium (1996-1999), Harsh Realm a The Lone Gunmen. Pro Millennium vytvořil odlišný hudební styl, který zahrnoval živé housle hrající melancholickou irskou melodii doprovázenou velkými japonskými bubny. V následujících letech Snow komponoval hudbu pro mnoho dalších úspěšných televizních seriálů. Mezi jeho nejvýznamnější práce patří hudba pro prvních šest sezón seriálu Smallville (2001-2007), všech pět sezón seriálu Ghost Whisperer (2005-2010), za který získal další dvě nominace na Emmy, a téměř 290 epizod dlouholetého policejního dramatu Blue Bloods s Tomem Selleckem v hlavní roli. Mezi další významné seriály, pro které komponoval, patří One Tree Hill, oživení seriálu The Twilight Zone z roku 2002 a La Femme Nikita. Filmová tvorba a spolupráce s Alainem Resnaisem Kromě televizní tvorby Snow komponoval hudbu i pro více než 25 celovečerních filmů. Mezi jeho filmové práce patří Ernest Saves Christmas (1988), Crazy in Alabama (1999) režiséra Antonia Banderase a The New Mutants (2020) od Marvel Entertainment, což byl jeho poslední filmový projekt. Významná byla jeho spolupráce s uznávaným francouzským režisérem Alainem Resnaisem, pro kterého složil hudbu k jeho posledním čtyřem filmům: Private Fears in Public Places (2006), Wild Grass, You Ain't Seen Nothing Yet a Life of Riley. Za hudbu k filmu Private Fears in Public Places byl nominován na prestižní francouzskou filmovou cenu César. Ocenění a odkaz Během své kariéry byl Snow patnáctkrát nominován na cenu Emmy, šestkrát za Akta X a dále za televizní filmy a minisérie jako Something About Amelia, An American Story, Oldest Living Confederate Widow Tells All, Children of the Dust a Helter Skelter. Získal také 57 ocenění ASCAP mezi lety 1986 a 2025 a v roce 2005 obdržel prestižní ASCAP Golden Note Award. V roce 2014 mu byla udělena cena za celoživotní dílo od hudební sekce Television Academy. Snow byl průkopníkem v používání elektronických nástrojů a syntezátorů ve filmové a televizní hudbě. Začínal jako klasicky školený skladatel píšící pro orchestr, ale postupně přešel k elektronické hudbě, kde dokázal vytvářet atmosférické, emocionální a nezapomenutelné skladby. Mark Snow byl ženatý s Glynnis Daly, dcerou herce Jamese Dalyho, což z něj dělalo švagra herečky Tyne Daly a herce Tima Dalyho. Měl tři dcery a několik vnoučat. Byl známý svou velkorysostí a mentoringem mladých skladatelů, kterým ochotně poskytoval rady a zpětnou vazbu.