Petr Soukup

Petr Soukup, narozen 3. února 1951, je český televizní režisér, scenárista a producent. V roce 1979 absolvoval Akademii múzických umění v Praze, fakultu filmovou a televizní, předtím studoval na Střední průmyslové škole filmové v Čimelicích, kterou dokončil v roce 1974. Začátkem osmdesátých let se nejprve věnoval televiznímu dokumentu a zpravodajství. V té době byl i součástí několikačlenného týmu, který vybudoval moderní zpravodajský formát pod názvem „Aktuality". Později podle vlastního scénáře postupně zrealizoval asi 150 hudebních videoklipů a na základě jejich ohlasu navázal řadou hudebně-zábavních televizních projektů, od komorních až po velké haly. V první polovině 80. let se věnoval scénáři a režii televizních klipů, dále hudebních televizních projektů, jako Haló, tady Orchestr a balet Československé televize (Písničky pro magnetoskop, Loupežnická revue, Hity praotce Čecha), zábavných projektů (Tisíckrát - se Zdenkem Mertou a Zorou Jandovou, Domácí úkoly Luďka Nekudy, Silvestr na Kavčích Horách 1988 - Jak jsme to neviděli). Po roce 1989 otevřel vlastní produkci, ale nadále v pozici režiséra vytvářel pořady pro Československou televizi, později spolupracoval i s nově vznikajícími českými televizními stanicemi. Jeho agentura byla pojmenována Hvězdy na Vltavě. V 90. letech byl majitelem společnosti HEUREKA FILM, kde působil jako producent celovečerních filmů. K jeho nejvýznamnějším producentským počinům patří filmy NAHOTA NA PRODEJ (1993, režie Vít Olmer), KONEC BÁSNÍKŮ V ČECHÁCH (1993, režie Dušan Klein) a AKUMULÁTOR 1 (1994, režie Jan Svěrák). Byl také koproducentem britsko-českého snímku PIN FOR THE BUTTERFLY ve spolupráci s British Screen a Channel 4. V televizní branži pokračoval jako producent a režisér velkých televizních projektů. Petr Soukup se významně angažoval v charitativních projektech. Mezi jeho nejvýznamnější charitativní počiny patří projekty Hvězdy na Vltavě, Kapka naděje, Naděje pro Asii a Hvězdy pro New Orleans. Z komerčních projektů stojí za zmínku Česká Miss, Vstupujeme do EU, Mejdan roku z Václaváku a mnohé další. Získal cenu pro producenta v podobě „Českého lva" za divácky nejúspěšnější film Akumulátor 1 a cenu Akademie populární hudby „Anděl" pro režiséra a producenta v jedné osobě za nejlepší hudební charitativní projekt (ve prospěch postižených povodněmi „Hvězdy na Vltavě", realizovaný v roce 2002 přímo na hladině řeky v centru Prahy). Kromě řady charit v přímých televizních přenosech se věnuje i velkým komerčním projektům. Například v jeho produkci vznikl v devadesátých letech minulého století ve spolupráci s EBRD více než stodílný Videokatalog investičních příležitostí ve střední a východní Evropě. V současné době se mimo velkých hudebně-zábavních televizních projektů věnuje soustavně především hrané televizní seriálové tvorbě. Po dobu několika let byl členem Rady Asociace režisérů a scenáristů (ARAS). Napsal také několik desítek televizních scénářů a později se stal i producentem řady televizních hudebně-zábavních pořadů i celovečerních filmových hraných projektů. Podílel se i na vzniku mnoha průmyslových videoprojektů. Jeho producentský počin Akumulátor 1, česká filmová komedie režiséra a scenáristy Jana Svěráka z roku 1994, získal ocenění Český lev za střih a za divácky nejúspěšnější film; v dalších osmi kategoriích (režie, herec v hlavní roli, herec ve vedlejší roli, kamera, výprava, hudba, zvuk, scénář) byl na tuto cenu nominován. Akumulátor 1 byl remasterován a roku 2018 znovu uveden na 53. ročníku filmového festivalu v Karlových Varech. Kritiky byla oceněna jeho aktuálnost, předvídavost a varování před virtuálním světem internetu. Zajímavostí je, že v době vzniku se jednalo o nejdražší český filmový projekt vůbec. Jako producent se Petr Soukup podílel také na filmu Konec básníků v Čechách (1993), kde spolu s Milanem Maňákem, Milošem Mrázkem a Pavlem Pitou zajišťoval produkci a dohlížel na všechny aspekty natáčení. Tento film byl čtvrtým pokračováním úspěšné "básnické" série režiséra Dušana Kleina a sledoval osudy hlavního hrdiny, doktora Štěpána Šafránka, v době svobodného podnikání. Dospělý Štěpán ztratil mnoho ze svého mladistvého nadšení. Už nerecituje dívkám básničky a jeho vzdor vůči nejrůznějším šlendriánům má příchuť hořké ironie. Přijde o místo v nemocnici a vrací se zase k mamince do rodného Hradiště. Zatímco jeho přátelé, známí a bývalí spolužáci se úspěšně zabydlují v podnikatelském světě, Štěpán se jen obtížně pokouší najít si vhodné zaměstnání.