Jaroslava Havettová

Jaroslava Havettová, narozená 5. října 1942 v Praze, je významná česko-slovenská režisérka animovaných filmů, výtvarnice a animátorka. Patří mezi průkopníky slovenské animované kinematografie a je považována za "první dámu slovenského animovaného filmu". Počátky kariéry Začátky tvorby Jaroslavy Havettové sahají do první polovice 60. let, kdy se animovaný film na Slovensku začínal formovat i institucionálně. Před nástupem do studia neměla předchozí zkušenosti s animací nebo režií animovaných filmů. Stala se součástí nastupující generace mladých autorů v roce 1964 spolu s Vladimírem Popovičem, Ivanem Popovičem a Veronikou Margotsyovou. Spolupracovala na filmech Fakíri (1966) a Klobúk tety Kláry (1967) režiséra Milana Klikara. První příležitosti dostala ve večerníčku Pasca (1968), který vypráví o myším hradě dobývaném hladovým kocourem. Následovala práce na díle O slniečku, čo nechcelo ráno vstávať (1970). Významná díla 60. a 70. let V roce 1969 se Havettová představila s úspěšným dílem Pieseň, které vytvořila spolu s Ivanem Popovičem. Jde o animovaný klip k písni "To se nikdo nedoví" v podání Heleny Vondráčkové a Waldemara Matušky, inspirovaný pop-artem a díly Andyho Warhola. V následujícím roce (1970) natočila film Socha, který prostřednictvím metaforického vyjadřování přináší kritiku dogmatiků prosazujících ideologická klišé bez ohledu na realitu. Film vypráví o sochaři, který uvěřil Michelangelově větě, že v každé skále se ukrývá socha, ale místo tvůrčí činnosti jen neustále seká a okresává, až mu nakonec zůstane jen kopa rozbitého kamení. Zajímavým experimentem je dílo Kým sa ucho neodbije z roku 1971, ve kterém Havettová kombinuje animaci s reálem. Inspirací díla je habánská keramika, jejíž výjevy na talířích a džbánech slouží k vyprávění souvislého příběhu. Komentář k obrázkům je sestaven ze slovenských lidových pořekadel. Hudbu nahráli Pavol Hammel a Marián Varga, s nimiž Havettová spolupracovala i na pozdějších dílech. Vrcholná tvorba 80. a 90. let Ve filmu Kontakty z roku 1980 se Havettová poprvé představila v roli režisérky, animátorky, výtvarnice a scenáristky. Jedenáctiminutový film představuje tři příběhy, které hovoří o mezilidských vztazích prostřednictvím metafory. Autorka zvolila jednoduchou stylizaci – minimum barevného spektra, bílé pozadí a kresby ve formě skic. V roce 1982 natočila film Poslední kámen, který vytvořila ve spolupráci s Júliem Hučkem. V polovině 80. let se její díla zaměřovala především na témata jako krize hodnot, porušení důvěry a zneužití laskavosti. Mezi filmy, které se zabývají oportunismem, patří Pomoc! (1985) a Proč máme rádi slepice (1986). V roce 1986 také vytvořila film Restaurant, který satirickým způsobem vypráví o společenských vztazích. Film byl natočen v českém studiu Bratři v triku. Vrcholným dílem Jaroslavy Havettové zůstává film Údel z roku 1989, za který získala Stříbrného medvěda za krátkometrážní film na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně a cenu FIPRESCI na Krakovském filmovém festivalu. Údel je svou strukturou, vizuální stránkou a způsobem zpracování odlišný od ostatních děl, v nichž dominoval žánr moderní bajky. Havettová si zvolila experimentální koláž. Snímek vypráví příběh o muži, který se chce vymanit z ponižujících pracovních i rodinných stereotypů prostřednictvím nových aktivit, avšak dostává se pouze do dalších stereotypů. Pozdější tvorba V 90. letech se Havettová přestěhovala do České republiky, kde žije dodnes. Pro Českou televizi vytvořila večerníčkový seriál Z deníku žáka III.B aneb Edudant a Francimor (1993), který byl natočen podle předlohy Karla Poláčka. Seriál pojednává o příhodách dvou synů kouzelnice Halabáby a celkem bylo natočeno 26 dílů. Výtvarnou stránku dodal malíř a grafik Vratislav Hlavatý, pohádky vyprávěl Milan Šteindler a hudbu vytvořil Petr Hapka. Filmy Jaroslavy Havettové se vyznačují jedinečným poetickým stylem a zabývají se tématy osudu, obětování a role jednotlivce ve společnosti. Její díla jsou charakteristická ironií a nadhledem tvůrce, který chápe lidské slabosti, avšak dokáže se na ně podívat kritickým pohledem. Havettová je považována za průkopnici slovenské animace a její díla představují zásadní část slovenské animované kinematografie.