Svatava Simonová

Svatava Simonová, narozená 25. ledna 1935 v Pěnčíně, zemřela 25. března 2018 v Praze, byla významná česká režisérka a spisovatelka. Pocházela z významného moravského loutkářského rodu, který až do zákazu ze strany komunistických úřadů v roce 1953 provozoval kočovné divadlo. Pod vlivem rodinného prostředí se rozhodla v rodové tradici pokračovat a na pražské DAMU vystudovala obor loutkoherecké režie. Počátky tvorby a loutkové inscenace Počátky její tvorby pro Československou televizi byly v 60. letech 20. století spjaty právě s loutkovými inscenacemi. Svou první pohádku Nekonečné mládí natočila v roce 1964. Následovaly další loutkové inscenace jako Pohádka o velblouďátku (1966), Honza a zázračná fazole (1969) nebo Příběhy telátka Kopejtka (1974). V tomto období vytvořila také další loutkové inscenace jako Pardoubek a Žambourek, Bubetka a Smítko, které pomohly formovat její osobitý režijní styl. Přechod k hraným pohádkám V průběhu 70. let 20. století Simonová postupně přecházela k režii klasických hraných pohádkových inscenací. Diváci zaznamenali především pohádku Jak se ševcem šili čerti z roku 1975 s Ladislavem Mrkvičkou v hlavní roli, která patří mezi její nejznámější díla. Následovaly další úspěšné pohádky jako O Všudybylovi (1976), Velká policejní pohádka (1979), O zakleté princezně (1979), Meluzína (1980), Chudák muzika (1981), Vojáček a dračí princezna, Co poudala bába Futeř, Berenika, Bronzová koruna či Jak si pan Pinajs kupoval od kocoura sádlo. Celkem režírovala více než sedmdesát televizních pohádek, do kterých obsazovala přední české herce. Spolupráce s manželem a další tvorba Na většině svých pohádkových inscenací spolupracovala se svým manželem, hudebním skladatelem Ladislavem Simonem, který byl autorem mnoha scénických hudeb k jejím dílům. Jejich spolupráce však přesahovala hranice televizní tvorby. Simonová byla spoluautorkou většiny libret hudebně-scénických děl Ladislava Simona, z nichž nejvýznamnější je podíl na libretu baletního díla Jennifer aneb Kde končí právo člověka, které bylo v druhé polovině osmdesátých let uváděno na scéně Národního divadla v Praze, a to i v rámci slavnostního shromáždění umělců v historické budově ND ve dnech listopadových událostí roku 1989. Osobnost a odkaz Svatava Simonová byla známá svou náročností a temperamentní povahou, což jí mezi herci vyneslo přezdívku "Krejčík v sukni" - podle podobně výbušného kolegy, režiséra Jiřího Krejčíka. V roce 2002 ukončila svou režisérskou spolupráci s Českou televizí a následně se věnovala literární a výtvarné tvorbě, v níž reflektovala své dětství strávené v prostředí kočovného loutkového divadla a českých surrealistů, se kterými se v 60. letech přátelila. V roce 2012 jí vyšla sbírka povídek Čas hledání vší. Byla matkou uznávaného klavíristy Jana Simona. Zemřela 25. března 2018 v pražské nemocnici v Motole po dlouhé těžké nemoci ve věku 83 let.