Pavle Vujisić

Pavle Vujisić, narozený 10. července 1926 v Cetinje (někdy uváděno i Bělehrad), zemřel 1. října 1988 v Bělehradě, byl srbský a jugoslávský herec, jedna z nejvýraznějších tváří jugoslávské kinematografie. Původ a vzdělání Narodil se jako Pavle Vujisić otci Mišovi, policejnímu agentovi, a matce Radmile. Jeho příjmení je někdy uváděno jako Vuisić, což byla chyba způsobená při zápisu do knihy narození, kdy kněz vynechal písmeno "j". Byl pojmenován po svém dědečkovi Pavlovi, černohorském právníkovi a brigádníkovi. Jeho pradědeček Milosav Mišnin Vujisić byl slavným hrdinou z Donja Morača a velitelem stráže knížete Danila. Během druhé světové války se Pavle připojil k jugoslávským partyzánům a bojoval na Sremské frontě. Studoval právo a literaturu a pracoval jako novinář pro Radio Bělehrad, než získal svou první malou roli ve filmu. Začátky herecké kariéry Před filmovou kamerou debutoval v roce 1950 malou rolí rytíře ve filmu Čudotvorni mač (Kouzelný meč). Poté se pokusil stát profesionálním hercem, ale nepodařilo se mu dokončit zápis na Akademii dramatických umění v Bělehradě. Přesto se mu podařilo prorazit ve filmovém průmyslu. První z hlavních rolí vytvořil ve filmu Šolaja (1955). V roce 1958 získal významnou roli ve filmu Tri koraka u prazno (Tři kroky do prázdna), za kterou byl oceněn prestižní cenou Zlatna arena na filmovém festivalu v Pule. Filmová kariéra Během své dlouhé kariéry vytvořil Pavle Vujisić více než 100 filmových rolí, přestože nebyl formálně školeným hercem. Většinou vytvářel epizodní role, ale do povědomí diváků se zapsal svou nevšední dobráckou tváří a robustní postavou. Mezi jeho nejvýznamnější filmy patří Who's Singin' Over There? (1980), kde ztvárnil roli mrzutého průvodčího autobusu, který se zdá být nespokojený s tím, že musí vůbec pracovat, ale miluje svého prostoduchého syna. Film vypráví příběh skupiny cestujících, kteří jedou autobusem do Bělehradu v roce 1941, během posledních dnů Království Jugoslávie, těsně před okupací Jugoslávie. Dalším významným filmem v jeho kariéře byl The Written Off Return (1976), kde hrál po boku Dragana Nikoliće a Vojislava Brajoviće. Film sleduje příběh partyzánských bojovníků Prleho a Tihiho, kteří se musí vrátit do Bělehradu okupovaného nacisty, aby vyřešili sérii atentátů na sympatizanty odboje. V roce 1982 se objevil ve filmu Maratonci trce pocasni krug (Maratonci běží čestné kolo), kde ztvárnil roli Milutina Topaloviće. Film vypráví o rodině Topaloviců, která se po generace věnuje pohřebnictví, a o konfliktech, které nastanou, když zemře 150letý patriarcha rodiny. Televizní tvorba Pavle Vujisić se proslavil také díky televizní tvorbě, zejména v seriálu Kamiondžije (Kamioňáci) z let 1972-1973, kde ztvárnil roli Paji, jednoho ze dvou poctivých a dobrosrdečných řidičů kamionů a obchodních partnerů. Jeho hereckým partnerem byl populární komik Miodrag Petrović Čkalja v roli Jareho. Seriál sledoval jejich dobrodružství na cestách a stal se kultovním dílem jugoslávské televizní tvorby. Právě díky této roli získal Vujisić přezdívku "Paja Čutura". Osobní život a charakter Pavle Vujisić byl známý svým bohémským životním stylem. Miloval řeku Sávu, kde měl vlastnoručně postavený vor-loď, na které často pobýval. Byl také vášnivým rybářem. Se svou manželkou Mirjanou, kterou něžně přezdíval "Sula", strávil tři desetiletí života, ačkoli spolu neměli děti. Byl také nadaným básníkem, ale své verše často roztrhal a vyhodil, protože se styděl je publikovat. Uznání a odkaz Přestože Vujisić získal mnoho ocenění, některá z nich odmítl, včetně ceny AVNOJ a ceny "Slavica" na festivalu v Niši. Legendární režisér Orson Welles o něm v rozhovoru pro jugoslávskou televizi RTZ prohlásil, že ho považuje za nejlepšího herce na světě. V roce 1994 byla na jeho počest pojmenována herecká cena za celoživotní dílo, která se uděluje na Filmových setkáních v Niši. V srbských novinách "Večernje novosti" byl v roce 2000 zařazen na druhé místo v seznamu "Nejlepších srbských herců a hereček 20. století". Pavle Vujisić zemřel 1. října 1988 v Bělehradě a byl pohřben bez mediální pozornosti, pouze za přítomnosti své ženy a kněze, což odpovídalo jeho skromné povaze a přání, aby se o něm po smrti nemluvilo jako o celebritě.