Peter Solan

Peter Solan (25. dubna 1929 – 21. září 2013) byl slovenský filmový režisér a dokumentarista, narozený v Banské Bystrici. Absolvoval Filmovou akademii múzických umění v Praze v roce 1953 a je považován za součást hnutí československé nové vlny. Začátky kariéry a první úspěchy Peter Solan se stal filmovým režisérem podle vlastních slov čistou náhodou: kvůli přerušenému studiu medicíny a poválečnému kinu v Banské Bystrici. V roce 1953 začal pracovat ve studiích Koliba v Bratislavě, kde nejprve musel plnit různé povinné úkoly – natáčení krátkých dokumentárních filmů, filmových portrétů a propagandistických snímků. Jeho první celovečerné filmy zahrnují The Devil Never Sleeps (1956), The Man Who Knocks (1956) a The Man Who Never Returned (1959). Vrchol tvorby v 60. letech Prvním vrcholem Solanovy tvorby byla dráma Boxer a smrť z roku 1962, která získala anglický název The Boxer and Death. Mladý Štefan Kvietik hrál vězně z koncentračního tábora, který se stal psychologickou hračkou v rukách německého velitele. Film byl založen na životě polského boxera Tadeusza „Teddyho" Pietrzykowského, ale ve filmu se boxer jmenoval Ján Komínek, a byl natočen podle polského románu Jozefa Hena. Po sedm let schvalovaném filmu Prípad Barnabáš Kos (1964) dospěl k dalšímu vrcholu. Prípad Barnabáš Kos získal anglický název The Case of Barnabáš Kos a byl druhým a posledním satirickým filmem v Solanově tvorbě, založeným na povídce Petra Karvaše. Solan se k projektu vrátil v roce 1963 v úplně jiném politickém, kulturním a společenském klimatu a film dokončil o rok později. Při adaptaci povídky s Petrem Karvašem a Albertem Marenčinem čerpal inspiraci z poetiky absurdního divadla a děl Franze Kafky. Dalším vrcholem byl film Kým sa skončí táto noc, který byl studií lidského chování v nočním podniku. Film získal anglický název Before This Night Is Over a byl natočen v roce 1966. Scenárista Tibor Vichta nechal prostor pro improvizaci a herci přesně nevěděli, co kameraman Vincent Rosinec z dálky natáčí. Solan s filmem vycestoval na festival v Locarnu, což byl tehdy pro slovenskou kinematografii velký úspěch. Spolupráce se scenáristy a tematické zaměření Během své kariéry Peter Solan většinou spolupracoval se dvěma scenáristy: romanopiscem a dramatikem Petrem Karvašem (The Devil Never Sleeps, The Case of Barnabáš Kos, A Little Survey, Seven Witnesses) a scenáristou a romanopiscem Tiborem Vichtou (The Boxer and Death, A Face in the Window, Before Tonight is Over). V televizním filmu Malá anketa Solan se scenáristou Petrem Karvašem rozvinul případ matky, která jedno takové své dítě po devíti letech namáhavé starostlivosti zabila. Byl to originálně natočený film s pestrým využitím kontaktního zvuku, skryté kamery i jemné mystifikace. Pro Solana bylo kino prostředkem k hledání jedinečnosti a nesamozřejmosti lidského chování, procesu rozhodování a mechaniky jednání – ať už šlo o Komínka, boxera, který bojuje o život v ringu koncentračního tábora (The Boxer and Death), nebo matku, která rozhoduje o osudu svého postiženého dítěte (A Little Survey). Diskrétní filmová režie, rozvíjení nenápadného „stylu napětí" a intenzifikace filmového svědectví o silách a slabostech člověka v hraničních situacích byly základními atributy Solanova filmového stylu. Pozdější období a ocenění Po revoluci už Peter Solan nenatáčel, ale dvakrát byl předsedou Komise pro kinematografii a video fondu Pro Slovakia. Při posuzování projektů pochopil, proč bude mít slovenský film problém navazovat na úspěchy nové vlny. Získal cenu Igric za celoživotní dílo v roce 1994 a v roce 2004 mu byla udělena Cena slovenského ministra kultury za mimořádný tvůrčí přínos ke slovenské kinematografii.