Vladimír Bartoň

Vladimír Bartoň, narozen 19. srpna 1948 v Bratislavě, zemřel 16. ledna 2018 v Nitře, byl významný slovenský herec s bohatou divadelní, filmovou a televizní kariérou. Vzdělání a začátky kariéry S herectvím se Vladimír Bartoň poprvé setkal již na střední škole, kdy se díky své učitelce slovenštiny začal účastnit recitačních soutěží. Ačkoliv původně netoužil stát se hercem a údajně chtěl být kominíkem, rozhodl se vystudovat herectví na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. Během studií se setkal s budoucími významnými slovenskými herci jako Milan Kňažko, František Kovár, Emil Horváth či Dušan Jamrich. Zajímavostí je, že v roce 1966 získal juniorský titul Mistra Slovenska v šermu fleretem. Divadelní kariéra Po studiích se stal členem uměleckého souboru Divadla Andreja Bagara v Nitře, kde působil více než 40 let. Do nitranského divadla se dostal na doporučení Karola Spišáka. Spolu s Dušanem Kaprálikom a Jozefem Bednárikem tvořili po příchodu do Nitry nerozlučnou trojici přezdívanou "Tři mušketýři". Nitra se mu po Bratislavě stala novým domovem, s rodinou žil v domku pod Zoborem. Na prknech Divadla Andreja Bagara vytvořil řadu nezapomenutelných postav v mnoha inscenacích. Mezi jeho nejvýznamnější divadelní role patřily postavy v inscenacích jako Pacho sa vracia (1995), Fidlikant na streche (1998), Macbeth (1999), Báthoryčka (2000), Grék Zorba (2001), Peter Pan (2004), Kabaret (2004), Obrázkari (2005), Aj kone sa strieľajú (2005), Modrá ruža (2008), Piargy (2008), Kráľ Lear (2009), Mŕtve duše (2010), Adam Šangala (2010), Sladká Charity (2011), Prefíkaná vdova (2012) či Tisícročná včela (2013). Poslední inscenací, ve které si na prknech Divadla Andreja Bagara zahrál, byl muzikál Povolanie Pápež (2016). Filmová a televizní tvorba Vedle divadelní kariéry se Vladimír Bartoň prosadil i ve filmu a televizi. Mezi jeho nejvýznamnější filmové role patří účinkování ve snímku Stretnutie (1975, The Meeting) režiséra Andreje Lettricha, kde ztvárnil postavu mladého Kornela. Tento film vypráví dramatický příběh o životě člověka poznamenaného dvěma světovými válkami. K jeho dalším významným filmovým a televizním dílům patří role v seriálu Alžbetin dvor (1986), kde hrál inženýra Kremzu. Tento seriál mapuje tragické osudy několika generací rodu Fabiciů od dob Napoleonova tažení do Ruska až po druhou světovou válku. Dále účinkoval ve filmu Na konci dialnice (1982) a v mnoha dalších televizních projektech jako Vrabce z Tŕnia, Vynálezy hodinára Aurela, Bambuľkine dobrodružstvá či Rozprávky pätnástich sestier. Osobní život Vladimír Bartoň byl také pedagogem, ačkoliv učitelování později "pověsil na hřebík". Na tenise potkal svou manželku Zuzku, s níž měl čtyři děti. Žádné z jeho dětí se nevydalo hereckou cestou, i když, jak sám herec říkal, divadlo všichni milovali, ale pouze jako diváci. Odkaz Vladimír Bartoň byl herec s velkým srdcem, humorem a charismatem, s nezaměnitelným hereckým a hlasovým projevem a divadelní duší. Ačkoliv mu byly blízké drsné role, v paměti mu navždy zůstaly zapsány dvě speciální: první velká role v roce 1971, kdy si zahrál Petra Vosmibratova v Ostrovského Lese, a později hlas Boha v pašijových hrách. Zemřel 16. ledna 2018 ve věku 69 let v Nitře, kde se 22. ledna téhož roku konala poslední rozloučení s tímto významným slovenským hercem.