Fernando Soto

Fernando Soto López (Madrid, 18. října 1968) je španělský herec a režisér, absolvent prestižní školy dramatických umění RESAD (1992), který se proslavil svými výraznými rolemi v televizních seriálech, filmech i divadelních představeních. Filmová kariéra Fernando Soto se výrazně zapsal do španělské kinematografie svou rolí Armanda Nieta ve filmu Cell 211 (2009) režiséra Daniela Monzóna. Tento oceňovaný vězeňský thriller, který získal 98% hodnocení na webu Rotten Tomatoes, vypráví příběh nového vězeňského dozorce, který se ocitne uprostřed vězeňské vzpoury. Sotova postava dozorce je klíčovou součástí děje, kdy během prohlídky věznice s kolegou nechají hlavního hrdinu v prázdné cele, když náhle vypukne vzpoura. Jeho filmografie zahrnuje spolupráci s významnými španělskými režiséry jako Paco León (Kiki, el amor se hace), Ángeles González Sinde (Una palabra tuya, La suerte dormida), Imanol Uribe (Miel de naranjas), Alberto Rodríguez (After), Eduardo Chapero-Jackson (Verbo), Julien Leclerq (The Informant) a Álex de la Iglesia (Balada triste de trompeta). Televizní tvorba Mezinárodní věhlas mu přinesla role Ángela Rubia v celosvětově úspěšném seriálu Money Heist (La casa de papel, 2017-2021), kde ztvárnil zástupce inspektora a pravou ruku postavy Raquel. Jeho postava se objevuje především v prvních dvou částech seriálu a později v menších rolích v částech 3-5. Tento seriál, vytvořený Álexem Pinou, se stal globálním fenoménem po jeho uvedení na Netflixu. V roce 2008 se objevil v populárním španělském seriálu Sin tetas no hay paraíso, kde ztvárnil postavu Quesady ve třetí sezóně. Seriál, adaptace kolumbijského formátu, vypráví příběh sedmnáctileté dívky, která se potýká s komplexem z nedostatku ňader. Jeho bohatá televizní kariéra zahrnuje role v mnoha dalších španělských seriálech jako La Catedral del mar (kde ztvárnil kapitána Ferrána Montanera), Isabel, Alatriste, Homicidios, Vive cantando, La pecera de Eva, Frágiles, Doctor Mateo, Hospital Central, Aída, Vientos de agua, La que se avecina, El rey, Mi gitana, Cuestión de sexo, La señora, Guante blanco, La princesa de Éboli a Los Serrano. Divadelní tvorba Fernando Soto je také uznávaným divadelním hercem a režisérem. Jako herec působil v Teatro de la Abadía, kde účinkoval v inscenacích jako Maridos y mujeres, Sobre Horacios y Curiaceos, Me acordaré de todos vosotros, La melancolía de King Kong a Medida por Medida. Vystupoval také v představeních Perfectos desconocidos (režie Daniel Guzmán), La Avería (režie Blanca Portillo) a Alejandro y Ana (s produkcí Animalario). V Centro Dramático Nacional účinkoval v inscenacích Madre Coraje (režie Ernesto Caballero) a La ciudad oscura (Antonio Rojano). V Teatro Español ztvárnil role v inscenacích Don Juan, El loco de los balcones a v José Ramón Fernándezově hře Yo soy Don Quijote de la Mancha, kde hrál Sancho Panzu po boku Josého Sacristána. Režijní práce Jako divadelní režisér se podepsal pod řadu významných inscenací, včetně La estupidez (Rafael Spregelburd), Drac Pack (Najwa Nimry, Carlos Dorrego a Emilio Tomé), Constelaciones (Nick Payne), El minuto del payaso, Babilonia a Las Cervantas (José Ramón Fernández a Inma Chacón). Významným režijním počinem byla adaptace filmu Larse von Triera Bailar en la oscuridad, kterou uvedl v roce 2019 v divadle Fernán Gómez jako "hudební tragédii". Mezi jeho další režijní práce patří Taxidermia de un gorrión (Oskar Galán), Onán (Nacho Faerma), Trainspotting (Harry Gibson), Autopsia (José Manuel Mora), Rulos a Prohibido besar (Ángeles González Sinde), Hamster (Santiago Cortegoso) a La virtud de la torpeza a Delirare (Cristina Redondo). Fernando Soto také režíroval představení pro španělské národní kulturní dědictví (National Heritage) na místech jako El Museo del Prado, Jardín del Capricho a La Muralla de Ávila, čímž prokázal svůj závazek k obohacování kulturního života a inovativní divadelní tvorbě.