Francesco Sormano

Francesco Sormano (7. ledna 1899, Valle Mosso, Piemont, Itálie – 13. listopadu 1977, Řím, Lazio, Itálie) byl italský herec, dabér a rozhlasový hlasatel. Počátky kariéry a rozhlasová činnost Francesco Sormano začínal svou uměleckou dráhu jako divadelní herec v několika činoherních souborech, kde působil především jako charakterní herec. Objevoval se také v obsazení některých operet. Významný zlom v jeho kariéře nastal v roce 1936, kdy se zúčastnil konkurzu na pozici hlasatele pro EIAR (Ente Italiano per le Audizioni Radiofoniche), tehdejší italský veřejnoprávní rozhlas. Po úspěšném absolvování konkurzu byl přijat jako hlasatel zpráv a oznámení v římském sídle rozhlasu, kde pracoval po boku Guida Notariho. Během svého působení v rozhlase dostal příležitost účinkovat také v menších rolích v rozhlasových hrách. Dabingová kariéra V poválečném období se Sormano věnoval také dabingu. V roce 1948 vstoupil jako herec a dabér do dabingové společnosti O.D.I., později přešel do společnosti C.I.D. Mezi jeho dabingové role patřila například postava Monaka ve filmu Rashomon (1950). Filmová kariéra Ačkoliv Francesco Sormano nebyl filmovou hvězdou první velikosti, objevil se v několika zajímavých filmových produkcích. Mezi jeho nejznámější filmy patří The Secret Seven (1963, italsky Gli invincibili sette), dobrodružný film režiséra Alberta De Martina, kde ztvárnil postavu aristokrata. Tento snímek kombinoval prvky žánrů jako Dirty Dozen a Sedm statečných a vyprávěl příběh o odporu proti spartské tyranii v antickém Řecku. Dalším významným filmem v jeho filmografii byl Atom Age Vampire (1960, italsky Seddok, l'erede di Satana), hororový snímek režiséra Antona Giulia Majana. V tomto černobílém filmu, který navzdory svému názvu neobsahoval žádné upíry, ztvárnil Sormano postavu profesora Moretteho. Film vypráví příběh tanečnice znetvořené při autonehodě, která podstoupí experimentální léčbu u vědce, jenž se do ní zamiluje. V roce 1966 se Sormano objevil v italské komediální antologii I nostri mariti (Naši manželé), konkrétně v segmentu "Il marito di Roberta" (Robertin manžel) režiséra Luigiho Filippa D'Amica, kde ztvárnil postavu Lo Versova šéfa. Tento segment, jediný natočený v barvě, vyprávěl příběh staršího muže, který si vezme krásnou mladou ženu s maskulinním charakterem. Francesco Sormano zemřel 13. listopadu 1977 v Římě ve věku 78 let, zanechávaje za sebou odkaz všestranného umělce, který se uplatnil v divadle, rozhlase, dabingu i ve filmu.