Eliška Nosál'ová

Eliška Nosál'ová, 7. května 1931, Kroměříž, Československo – 14. srpna 2024, Martin, Slovensko, slovenská herečka Eliška Nosál'ová se narodila 7. května 1931 v moravském Kroměříži. Svou profesionální hereckou kariéru však vybudovala na Slovensku, kde se v roce 1949 stala členkou Divadla Slovenského národního povstání v Martině (později přejmenovaného na Slovenské komorní divadlo). Do divadla nastoupila po zkušenostech s účinkováním v mládežnickém ochotnickém souboru. Divadelní kariéra Eliška Nosál'ová patřila do generace divadelníků, kteří stáli při zrodu profesionální divadelní sítě na Slovensku. Během téměř šesti desetiletí působení v martinském divadle vytvořila bohatou galerii postav, které patří do zlatého fondu slovenského divadelnictví. V počátcích své herecké kariéry poutala pozornost diváků svým mladistvým zjevem a vroucím projevem. Postupně se vypracovala na protagonistku hereckého souboru, kde excelovala v rolích, v nichž uplatnila ženskou gracióznost pohybu spojenou s dokonalou slovní konverzací. Její herecký životopis tvoří mnohé významné postavy světové dramatiky jako Manon v Manon Lescaut, Ranevská ve Višňovém sadu, Paula ve hře Když se kočky hrají nebo Titania ve Snu noci svatojánské. Velmi úspěšné kreace vytvořila také v groteskních a veseloherných postavách v hrách slovenské klasiky. K výjimečným postavám patří i Vera v rozlúčkové inscenaci její ženské herecké generace Nejstarší řemeslo. Posledními třemi inscenacemi, v nichž účinkovala, byly Paměť, Andělé všedního dne a Cesta životem. Filmová a televizní tvorba Eliška Nosál'ová zanechala výraznou stopu i v rozhlasových a dabingových studiích, stejně tak před televizními a filmovými kamerami. Její nejvýznamnější filmovou rolí byla postava slepé matky v legendárním filmu Štefana Uhra Slnko v sieti (1962), který je považován za přelomové dílo slovenské kinematografie a začátek nové vlny československého filmu 60. let. Tento lyrický příběh emocionálního dozrávání a vztahu dvoch mladých lidí získal významná ocenění na 5. festivalu československých filmů v Ústí nad Labem v roce 1963. Mezi její další významné filmové role patří účinkování ve snímcích Tetované časom (1976) a Dvere dokorán (1978). V Tetované časom, který byl soutěžním filmem časopisu Film a Divadlo "Komu dáte svoj hlas 1976?", ztvárnila jednu z postav v příběhu o mladém hrdinovi, který po nepřijetí na prestižní vysokou školu odchází na brigádu na vesnici. Ve filmu Dvere dokorán režiséra Jozefa Medveďa z roku 1977 se objevila v příběhu mladého vysokoškoláka, který při dopravní nehodě ztratil oba rodiče a postupně nachází vnitřní rovnováhu za pomoci přátelství skupiny dělníků. Eliška Nosál'ová se objevila také v televizních seriálech, mezi které patří Chlap v dome (1986), pětidílný rodinný seriál o desetiletém Jakubovi, který po odchodu otce na montáže zůstává doma s babičkou, mámou a sestrou jako jediný "chlap" v domě. Účinkovala také v seriálu V službách zákona (1983), který zobrazoval práci příslušníků Zboru národnej bezpečnosti. Ocenění a odkaz V roce 1999 získala Eliška Nosál'ová cenu slovenského Literárního fondu za celoživotní dílo v oblasti činohry. Martinské divadlo a celé dramatické umění na Slovensku v ní ztratilo výraznou osobnost, která svým tvořivým vkladem obohatila pokladnici národní kultury. Její herecké mistrovství zůstane trvale zapsáno ve vědomí a srdcích diváků. Eliška Nosál'ová zemřela 14. srpna 2024 ve věku 93 let v Martině na Slovensku, kde strávila většinu svého profesionálního života.