Jozef Zachar

Jozef Zachar, 13. prosince 1920, Hlohovec, Slovensko – 1. ledna 2013, Piešťany, Slovensko, byl významný slovenský filmový a televizní režisér a scenárista. Vzdělání a začátky kariéry Jozef Zachar vystudoval literaturu a psychologii na Pedagogické fakultě Slovenské univerzity (dnešní Univerzita Komenského) v Bratislavě. Původně chtěl být učitelem a krátce v letech 1949-1950 toto povolání vykonával. Jeho profesní dráha se však záhy spojila s filmem. Koncem 40. let se stal pracovníkem Ústavu pro školský a osvětový film (Školfilm) v Bratislavě a od roku 1950 působil jako režisér v Štúdiu populárno-vedeckých náučných filmov, kde setrval až do roku 1967. Dokumentární tvorba Jako režisér, autor námětů a scenárista natočil více než 120 krátkých instruktážních, průmyslových, populárně-vědeckých, přírodních a kulturních filmů. Řada těchto snímků vzbudila pozornost nejen na domácích, ale i na zahraničních festivalech a byla oceněna mnoha cenami. K vrcholům jeho dokumentární tvorby patří filmy Samo Chalupka (1955) a především Psychodráma (1964). Tento celovečerní dokument o moderní psychoterapeutické metodě léčení neurózy natočil podle vlastního námětu a scénáře. V době svého vzniku byl označen za "protistátní a rozvratnický" a stal se trezorovaným titulem, který byl definitivně zpřístupněn až po roce 1989. Hraná filmová a televizní tvorba S televizí začal Jozef Zachar spolupracovat od roku 1965 a postupně se stal jedním z nejplodnějších slovenských režisérů. Do zlatého fondu slovenského hraného filmu se zařadily jeho snímky Neprebudený (The Unawakened, 1965), který získal čestné uznání na Mezinárodním televizním festivalu v Monte Carlu 1966, a Zmluva s diablom (A Pact with the Devil, 1967), který zaznamenal divácký úspěch i v zahraničí, zejména v Německu. Pro tamější distribuci Zachar dotočil do filmu několik eroticky laděných scén. Vrcholné období tvorby V 70. a 80. letech natočil Jozef Zachar řadu významných filmů, které se zapsaly do dějin slovenské kinematografie. Patří mezi ně Očovské pastorále (Ocovske pastorale, 1973), Sebechlebskí hudci (Sebechlebski hudci, 1976), Vynes na horu svoj hrob (1979) a adaptace známého románu Janka Jesenského Demokrati (1980). Pro dětské diváky vytvořil filmy Kamarátka Šuška (1977), muzikál Guľôčky (1982) a Lampáš malého plavčíka (Little Sailor's Lantern, 1984). Zachar také režíroval pětidílný televizní film Nepokojná láska (1975) a další televizní projekty. Charakteristika tvorby a odkaz Jozef Zachar se ve svých komediálních a dramatických filmech z historie i ze současnosti zaměřoval především na požadavky publika a na práci s hercem. Před kameru často umisťoval vedle slovenských herců také jejich české kolegy, čímž vytvářel plejádu tehdejších špičkových československých hereckých osobností. Jeho aktivní režisérská kariéra skončila v roce 1989 televizním filmem Svätopluk, který byl filmovým přepisem opery Eugena Suchoně. Závěr života prožil v piešťanském Alzheimer centru, kde zemřel na Nový rok 2013 ve věku 92 let. Jozef Zachar patří mezi nejvýznamnější osobnosti slovenské filmové režie, jehož díla získala mnoho cen na mezinárodních i domácích filmových festivalech.