Jozef Majerčík

Jozef Majerčík, narozen 4. prosince 1928 ve Východné (Československo), zemřel 4. dubna 2011 v Bratislavě, byl významný slovenský herec, tanečník, folklorista, kulturně-osvětový pracovník a pedagog. Počátky kariéry a taneční dráha S lidovým tancem se Jozef Majerčík seznámil již v rodné Východné, kde pozorně vnímal místní tanečníky a později účinkoval v místní folklorní skupině. Po absolvování průmyslové školy pracoval nejprve jako stavební technik v Tatrasvitu (1949) a později jako vedoucí přidružené výroby v Lesostavu. Ačkoliv původně plánoval studovat architekturu, jeho životní dráhu změnilo setkání s režisérem Martinem Ťapákem, který ho přizval jako náhradu za jednoho ze sólistů na zájezd do Ruska. V letech 1952-1954 působil jako člen a sólista taneční složky SĽUK-u (Slovenský ľudový umelecký kolektív) a v roce 1953 začal studovat na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě, kterou absolvoval v roce 1957. Současně byl v roce 1953 přijat do souboru Lúčnica, kde strávil téměř dvě desetiletí (do roku 1970) a stal se nejvýraznější postavou v scénické interpretaci slovenského lidového tance. Diváci si ho pamatují jako sólistu v ikonických choreografiích jako Zbojnický tanec, Radvanský jarmok či Goralská ľúbosť. Kromě tanečního umění ovládal také hru na fujaru, čímž obohacoval vystoupení Lúčnice o další rozměr. Filmová kariéra Díky svým ostrým rysům v obličeji a výrazné jizvě na líci patřil k postavám, které nešlo přehlédnout. Od roku 1964 účinkoval ve více než 40 filmech, kde ztvárňoval epizodní i významné postavy. Jeho herecká kariéra začala rolí Maceka ve filmu Balada o Vojtovej Maríne (1964), který byl režijním debutem Martina Ťapáka. Právě v tomto filmu předvedl nejvíce své herecké a taneční zkušenosti. Mezi jeho nejvýznamnější filmy patří Živý bič (1966), Krutá ľúbosť (1978), Nevesta hôľ (1971), Malka (1968), Pustý dvor (1978), Jedenáste prikázanie (1977) a Kubo (1965). Jeho ostré rysy si všimli i němečtí producenti a obsadili ho do menší role indiána ve westernu Synovia veľkej medvedice (1966). Účinkoval také v seriálech Na baňu klopajú (1981) a Duhový luk (1972). Na televizní obrazovce se naposledy premiérově objevil v roce 1988 ve filmu Chlapská dovolenka. Kulturní přínos a odkaz V letech 1959-1992 pracoval jako samostatný odborný pracovník pro folklorní tanec v Osvětovém ústavu v Bratislavě. Věnoval se metodické, lektorské, školitelsko-vzdělávací činnosti a filmové dokumentaci tance. Od roku 1960 začal budovat filmový archiv zaměřený na dokumentaci lidových tanců a zvyků, čímž vytvořil rozsáhlý archiv tanečních filmů a videozáznamů různých tanečních žánrů. Byl jedním ze spoluzakladatelů Folklorního festivalu Východná a podílel se také na legendárním cyklu Zem spieva, který mapoval bohatství a rozmanitost slovenského folkloru. Jozef Majerčík byl Liptákem a Slovákem celým srdcem a duší. Znalo ho téměř celé Slovensko - každá obec, každé město, každý lidový soubor či národopisná skupina, ale hlavně lidé, kteří milují folklor. Jeho život byl zasvěcen folkloru a jeho odkaz žije dál v srdcích těch, kteří milují slovenské tradice. Osobní život a charakteristika Jozef Majerčík pocházel z rodiny, kde láska k lidovému umění byla silná - jeho bratři Milan a Ján Majerčíkovi byli také spojeni s folklorem, přičemž Milan se stal uznávaným tanečníkem a dlouholetým sólistou SĽUK-u. Majerčík hrával výrazné mužské role a v 60. a 70. letech patřil k často obsazovaným hercům, bohužel spíše ve vedlejších úlohách. Jeho interpretační projev podložený zkušeností, odbornými vědomostmi a vnitřním vztahem k tanci byl příkladný pro každého interpreta. Silná přátelství udržoval zejména s Martinem Ťapákem a Štefanem Nosáľem, který mu dokonce zahrál na fujaře jak na svatbě, tak i na pohřbu.