Beata Znaková

Beata Znaková se narodila 27. dubna 1951 v Gelnici v Československu a je slovenská herečka. Rodným jménem Beata Znaková, známá také jako Beata Znaková-Drotárová , patří mezi významné postavy slovenské kinematografie a divadla. Filmové začátky a spolupráce s Jurajom Jakubiskem Beata Znaková je známá především díky filmům Javor a Juliana (1973), Postav dom, zasad strom (1980) a Cnostný metod (1979) . Nejvíce vzpomíná na poetický film Štefana Uhera z roku 1972 Javor a Juliana , kde měla krkolomné scény, kde se topila v Dunaji a hrála si s jedovatými hady, které byly omámené, ale to jí řekli až po dokončení scény . Film Javor a Juliana režíroval Stefan Uher a vypráví o dívce proměněné v javor svou impulzivní a rozzlobenou matkou, ze které tři chudí potulní muzikanti vytvoří nástroje . Významnou roli hrála také ve filmu Postav dom, zasad strom (1980) režiséra Juraja Jakubiska o nekonvenčním muži, který přichází do slovenské vesnice založit rodinu . Když tento film natáčela, byla těsně po porodu a představovala typ ženy "krev a mléko", možná tím zaujala, postava možná nebyla tak velká, ale byla výrazná i fyzicky a lidé si ji v ní zapamatovali . Nevera po slovensky a další filmové role V roce 1980 se objevila ve filmu Nevera po slovensky režiséra Juraja Jakubiska, kde hrála postavu Terky . Film se odehrává ve slovenské podhorské vesnici, kde hanblivý Domino a vynalézavý Karči spolu s partou lesních dělníků netrpělivě očekávají příchod sezónních brigádnic, přičemž vize vášnivých nocí se brzy promění v krutou skutečnost . Beata Znaková má ve filmografii více než šedesát titulů, především televizních . Mezi její další filmy patří televizní seriál Záchranári (2005), kde účinkovala v šesti epizodách, dále Psychosimona (2024), Ministri (2018-2019) nebo televizní film Zoznamka (2017) . Divadelní kariéra v Košicích Život a osud ji přes bratislavskou Poetickú scénu a martinské Divadlo SNP vrátil před více než čtyřiceti lety na východ do Košic, kde se rozvedla, skončila určitou etapu života a měla čtrnáctiměsíčního syna, potřebovala přijít někam, kde by měla zázemí na východě u rodičů . Po návratu se jako velká paní s nalepovanými umělými řasami a v minisukni vydala do Štátneho divadla Košice s tím, že ať jsou rádi, že mohou takovou velkou umělkyni přijmout, ale tam jí řekli, že o ni záujem nemají . Nastoupila jako asistentka režie do televize a natáčela seriál Bocianie hniezdo z roku 1981 nejen jako herečka, ale i jako asistentka režie v košickém studiu Slovenské televize . Beata Drotárová je členkou dramatického souboru Štátneho divadla Košice , kde vytvořila více než 100 divadelních postav a mnoho dabingových a rozhlasových rolí . Osobní život a současnost V Košicích si našla životního partnera, herce Milana Drotára, ale osud k ní byl krutý a před nedávnem uplynulo už třicet let od chvíle, kdy ovdověla a zůstala sama se dvěma dětmi . Mladší dcera Michaela v podstatě vyrostla v divadle, dokonce ve čtyřech letech účinkovala v baletu a v šesti si už spolu s maminkou zahrála i v činohře, vydala se v maminých stopách a stala se známou díky muzikálu Čajočky a mnoha postavám v dabingu . Od roku 2014 působí pedagogicky na Konzervatóriu J. Adamoviče v Košicích, věnuje se výuce uměleckého přednesu a jevištní řeči a v současnosti účinkuje v mnoha projektech slovenského rozhlasu a televize . Oslavila sedmdesáté narozeniny a při této příležitosti si přeje, aby byla stále někomu užitečná, určitě není připravena opustit divadlo a říká: "Patřím sem, do tohoto divadla" . Filmová spolupráce s režiséry Režisérovi Jakubiskovi se dodnes klaní až po zem, bylo to něco neobyčejného, jak s nimi pracoval, jaký klid a jistotu vléval i do ní, především atmosféra, kterou dokázal na place vyčarit, byla úžasná . Postavy, které ve filmech hrála, si často vyžadovaly i životně nebezpečné kousky , což dokládají její vzpomínky na natáčení, kdy po několika hodinách jízdy na koni si myslela, že je už nevím jaká jezdkyně, vysedla na koně a ten se pobral úplně jiným směrem, než si přála, což se jí hluboko vryla do paměti .