Slávo Drozd

Slávo Drozd, vlastním jménem Slavomír Drozd, narozen 21. března 1931 ve Vrútkách (Turiec, Československo), zemřel 13. července 2008 v Bratislavě, byl slovenský divadelní a filmový herec. Divadelní kariéra Slávo Drozd byl dlouholetým členem činohry bratislavské Nové scény Slovenského národního divadla, kde odehrál nespočet představení jak klasického, tak moderního repertoáru. Jeho divadelní kariéra začala v roce 1953, kdy se stal členem Pomocného souboru SND. V roce 1954 ukončil studium herectví a nastoupil na povinnou vojenskou službu. Po jejím ukončení působil v Armádním divadle v Martině (dnešní Slovenské komorní divadlo), kde zůstal až do roku 1962. Během tohoto období ztvárnil mnoho významných divadelních postav, mezi nimiž vynikly role jako Unšpígel v Baladě o Unšpíglovi, Jánošík ve stejnojmenné hře, Gróf Almaviva ve Figarově svatbě či Henry Higgins v Pygmalionu. V roce 1962 přešel na Novou scénu v Bratislavě, kde předtím několikrát hostoval. Na této scéně působil po zbytek své aktivní divadelní kariéry až do roku 1991. Diváci jej mohli vidět v Molierově Tartuffovi, v Cervantesově veršované komedii Pedro de Urdemalas, kde ztvárnil postavu Sileria, nebo v roli hraběte z Warwicku v Anouilhově psychologickém dramatu Skřivánek. Mezi jeho další významné role patřily postavy Beppa v Klebetnicích, Róberta v Ženě příliš počestné, Zalewského v Drotárech, Benedicka v Mnoho povyku pro nic, Joachena v Meteoru, Klitandera v Mizantropovi či Thomase Crammera v Člověku pro všechny časy. Jeho poslední divadelní rolí byla postava Saint-Marsana v Dámě z prádelny. Filmová kariéra Bohuslav Drozd, jak byl také často uváděn, se objevil ve více než čtyřiceti filmech a televizních inscenacích. Poprvé si jej jako herce vybral režisér J. Mach do svého filmu Rodná zem. Na dlouhou dobu pak Drozda čekaly role převážně uniformovaného charakteru, a proto se objevil v celé řadě válečných či osvobozeneckých filmů, v nichž jej najdeme jak v postavách obyčejných vojáků a partyzánů, tak i poddůstojníků a důstojníků německé armády. K jeho nejvýznamnějším filmovým rolím patří účast v dvoudílném Bielikově velkofilmu Janosik (1963), který patří mezi nejpopulárnější díla slovenské kinematografie. Film vypráví příběh legendárního lidového hrdiny a zbojníka Jura Jánošíka a společenské situace na Slovensku na přelomu 17. a 18. století. Drozd zde ztvárnil jednu z menších, ale důležitých rolí. Další významnou kapitolou v jeho filmografii byla role Lasíka ve filmech režiséra Martina Hollého Medená veža (1970) a v jeho volném pokračování Orlie pierko (1971). Tyto snímky, odehrávající se v prostředí Vysokých Tater, patří dodnes mezi nejoblíbenější slovenské filmy. Medená veža je romantický příběh tří kamarádů pracujících na vysokohorské chatě, jejichž přátelství je vystaveno zkouškám po příchodu manželky jednoho z nich. Na filmovém plátně se Drozd objevil také jako adjutant v povídce Vražda v ulici Morque z povídkového filmu M. Hollého A. C. Dupin zasahuje nebo jako příslušník Veřejné bezpečnosti v psychologickém díle J. Režuchy Den slunovratu. Mezi jeho další filmy patří Bílá oblaka (1962, režie Ladislav Helge), Zlozor (1971, režie Dušan Kodaj), Človek na moste (1972, režie Ján Lacko) či Akcia Edelstein (1986, režie Zoro Záhon). Naposledy se před filmovou kamerou Bohuslav Drozd objevil v Matějkově komedii Můj hříšný muž (1986), kde se objevil po boku Dagmar Veškrnové (Havlové), Oldřicha Kaisera, Jana Hartla a dalších českých a slovenských herců. Film pojednává o manželské krizi mladých mikrobiologů, kteří řeší skloubení rodinného života a kariéry. Slávo Drozd zemřel po dlouhé a těžké nemoci ve věku 77 let v Bratislavě. Za svou dlouhou kariéru se zapsal do dějin slovenského divadla i filmu jako spolehlivý charakterní herec, který dokázal přesvědčivě ztvárnit širokou škálu postav.